Nebát se ale modlit.

neděle 15. května 2016

Po stopách Eliho Cohena

Eli Cohen byl egyptský žid narozený v Káhiře. Nadja Madžal byla krásná irácká židovka. Během židovského exodu z arabských zemí v padesátých letech oba imigrovali do Izraele. Eli zpočátku pracoval pro izraelskou kontrarozvědnou službu Amán, ale přál si nastoupit k Mossadu. Rozvědka ho ale odmítla, Eliho práce v Amánu nudila a tak šel raději dělat do pojišťovny archiváře.

Tehdy potkal Nadju. Exotickou, vznešenou, nádhernou. Vzali se, strávili spolu rok a čtvrt, narodila se první dcera. Tehdy zamilované Nadje skončilo její jediné období štěstí v životě. 

Eliho totiž nakonec přeci jen Mossad rekrutoval - jeho složky v odmítnutých kandidátech si všiml ředitel Meir Amit, když hledal někoho, kdo by infiltroval syrské vládní kruhy. Eli nastoupil do tréninku. Ačkoli mluvil plynně arabsky, musel se naučit syrský akcent. A veškerou špionskou průpravu. Počátkem roku 1961 se v ústředí Mosasadu rozhodlo - Cohen je připraven, spustíme to. Eli dostal novou identitu: jméno Kamal Amin Tabeth, krycí jméno Menaše, nové doklady, bohaté zdroje a odcestoval do Buenos Aires. Jeho úkolem bylo rozhazovat peníze za noční život a vlísat se Syřanům z velvyslanectví v Argentině. Do devíti měsíců byl tam, kde měl být. Na každém prstě několik dobře postavených syrských kontaktů, pozvánky k syrským ekonomickým projektům. S Nadjou strávil pár krátkých týdnů v jejich bytě v Izraeli a pak se zabalil a přestěhoval se do Damašku. 

"Usadil se v Damašku a několik dní po svém příjezdu se vzdal argentinského státního občanství. Během několika let se mu podařilo získat důvěru velkého počtu syrských armádních a vládních úředníků. Když se v roce 1963 strana Baas dostala k moci, byl již Kohen pevně usazený v syrské „lepší“ společnosti.
Do Izraele se pravidelně vracel, aby byl vyslechnut svými řídícími orgány (při reorganizaci v roce 1964 byla Jednotka 118 jejímž byl příslušníkem, převedena z Amanu pod pravomoc Mosadu) a aby se setkal se svou manželkou a dětmi. V listopadu 1964 vyjádřil Kohen obavu ze změn, ke kterým došlo v syrské správě (šéf syrského zpravodajství plukovník Ahmed Su'edani jej neměl rád a nevěřil mu) a žádal o ukončení svého nasazení. Na žádost řídících důstojníků z Mosadu se ale ještě jednou do Sýrie vrátil.

Ve svém domě v Damašku pořádal divoké orgie, vysokým vojenským a vládním činitelům poskytoval útočiště pro jejich milostné pletky. Při alkoholických večírcích předstíral opilost a jen poslouchal bezstarostně mluvící vysoké vládní úředníky. Navíc si mnoho z nich zavázal poskytnutím půjček. Během svého nasazení v Sýrii Kohen navázal řadu důležitých přátelských vztahů se syrskými generály a politiky z vládní strany Baas. Dokonce se uvažovalo o Kohenovi jako o možném syrském vládním ministrovi.[10]
Další z úspěchů může být apokryfní, ale existuje domněnka, že je zodpovědný za vysázení eukalyptů kolem palebných pozic syrské armády mířících na Izrael z Golanských výšin. Kohen argumentoval tím, že eukalypty budou syrským vojákům poskytovat přírodní kryt proti izraelské palbě. Tuto informaci posléze předal i Izraelcům. Izraelští vojenští piloti během Šestidenní války pak měli díky eukalyptům přesně označené syrské palebné pozice a zaměřovali na ně palbu. V doprovodu syrských důstojníků měl možnost několikrát navštívit Golanské výšiny. Díky své fenomenální paměti byl schopen později svým řídícím důstojníkům přesně popsat umístění většiny kulometných hnízd a dokonce i protitankových pastí. Získal a předal Izraeli plány syrského projektu na odvedení horního toku řekyJordán z Izraele (řeka Jordán pokrývá 30% izraelské spotřeby vody)."
zdroj: wiki
Konec vezmu rychle: Eli Cohen byl v roce 1965 v Sýrii prozrazen, odsouzen a popraven oběšením. Výročí smrti bude popozítří 18.5.
Nadja se od jeho smrti trápí, nikdy si nikoho jiného nenašla, sama vychovala dvě dcery a syna, celý její produktivní věk se o ní nikdo moc nezajímal, dokud jí bývalý šéf Mossadu Meir Dagan nepodal pomocnou ruku. Každý večer se modlí, aby Syřani ustoupili a povolili jí převézt Eliho ostatky do Izraele a pohřbít. 

Když teda někdo takový jako Nadja Cohen pořádá výlet pro rodinu a přátele po stopách Eliho Cohena na Golanech a vy tam můžete být, asi vás nenapadne, že máte na práci něco lepšího.
Dostali jsme trička.

Přidali se ke skupince.

Vyslechli výklad na Golanech na místech jako je tohle: bývalé kulometné hnízdo syrské armády, které  Izraelci zlikvidovali díky Eliho informacím.

Hlavně je to typ výletu, o kterém můžete nadosmrti říkat: "Já tam byl...

...a byl jsem tam s ní."

Eliho instruktor Natan.

Je mu devadesát. Svoje vyprávění o tréninku Eliho Cohena čte bez brýlí.

Nadja přidává osobní vzpomínky z doby Eliho mise v Sýrii. Když průvodce vytáhl z tašky tranzistorák, pomocí kterého Eli Cohen vysílal zprávy z Damašku do Izraele, vzala ho Nadja do ruky, pečlivě prohlédla a poslala dál se slovy: "Kéž bych ho mohla zapnout a poslechnout si ho."

Cestou zpět na jedné z mnoha pevností na Golanech. Tahle je zrovna izraelská. 


Děkujeme, bylo nám ctí. 


Žádné komentáře:

Okomentovat