Nebát se ale modlit.

neděle 25. října 2015

Kávová krize

Přišel mě vzbudit starší chlapeček: "Maminko, venku už je zase špinavej vzduch, to nemůžeme na ten nákup, viď?" Chvilku mi to trvá: no jo, venku je tma jak v pytli, Eliáš je naučenej, že to je většinou daný prachovou bouří. Posílám děti rychle sebrat prádlo, sama vstávám a zavírám okna. Zběžným pohledem to moc nevypadá na "špinavej vzduch". Blíží se pořádná podzimní bouřka. Než obejdem dům, je to tady:



Kroupy mlátí do domu ze všech stran, až jindy statečné děti piští strachy, jedno žebro okenice prorazí, další zlomí...

Elektřina, jako ostatně úplně pravidelně při mnohem menším výkyvu počasí, vypadává při prvním větru, nejmíň deset minut před prvním pozorovatelným bleskem.
Tím samozřejmě nastává další, mnohem mnohem větší krize. Nemůžu si po ránu udělat kafe!!!
Krize má nejprve zcela subjektivní vývoj, fáze reakci na frustrační situaci si projdu všechny hezky od A do Z:

·         bagatelizace - "No nic, hele, je to jenom kafe, o nic nejde"

·         racionalizace - "Však ona někdy ta bouřka přestane a to kafe si v pohodě udělám, že jo. Oni to zapnou."

·         kompenzace - "Taky bych si mohla udělat tady dietní koktejl Herbalife, ten má příchuť café latté."   :-(

·         agrese - "Doprdele, už od loňský zimy mu říkám, že doma potřebujem plynovou bombu s hořákem - ale to néé, to von má furt dost času! Bodejť by ne taky, když se tohle vždycky stane, když zrovna neni doma! A bodejť by taky někdy byl, že jo, když pořád někde trajdá a za poslední dva týdny byl doma všehovšudy čtyři dny!

·         somatizace - "Ježišmarjá, mě se úplně točí hlava, asi bez toho kafe omdlím..."

·   únik (útěk) - "Jdu napsat holkám na whatsapp, ať mě politujou a přivedou na jiný myšlenky..."

Na projekci či regresi tím pádem už nedojde, neboť se mi povede přenést krizi do objektivní roviny, teď už všichni řeší moje kafe. 

Nikol: U nás taky bouří - hele!


Já: No, taky pěkný. Nejhorší je, že si nemůžu uvařit kafe!

Nikol: Proč nemáš doma plynovou bombu!?

Já: Ani se neptej! Ho zabiju!

Nikol: U nás elektřina taky nejde, ale mám plynovej vařič.

Já. Super, tak mi uvař kafe a přijeď, já ti za to nabarvim vlasy. Při nouzový svítilně, teda...

Nikol: Já nemůžu otevřít garáž ani vrata, když nejde elektřina!

Já: Hehe, takže ty se nedostaneš z baráku?

Nikol: No nedostanu! A mám další problém...

Markéta: Nám kroupy pomlátily salát na zahradě!

Nikol: Nemám kafe!

Markéta: A zbláznily se nám kočky! Zalezly k televizi s ovladačem!
Já: Ježiš, to je situace!

Markéta: Kus stromu spadl na naší branku a my nemůžeme ven!

Nikol: Garáž jsem otevřela ručně! Haleluja! Můžu jet do školy!


Markéta: Sousedi nás vyprostili! Můžem ven!

Nikol: Na ulici řeka! A popadaný stromy!



 Já: To máš dobrodružný! Vyrážíš do školy?

Nikol: Jsem u tebe za brankou, otevři mi!

Za dveřmi, moji milí, stojí Nikol vyparáděná do školy, v ruce drží termosku na plynu ohřáté vody, vrazí mi ji do ruky a zase odpluje.
Já vám říkám - svět drží pohromadě jen díky ženám. Women power! Mám kafe! (A děti čaj...)

Proud pořád nejde, musím končit, než se mi vybije mobil a přijdu o jediný internet v domácnosti... ;-)

And ten hours later:

Komu se podarilo na elektrickou spolecnost dovolat (jeden ze sta), tomu rekli, ze to snad nahodej do ctyr do rana, zbytek behem zitrka. Tak se snad pomodlime, aby jim do toho nezaprselo.. :-/