Nebát se ale modlit.

neděle 27. září 2015

Stávka křesťanských škol v Izraeli

To je tak: máte pětiletého chlapečka, který si teda vůbec není jistý, jestli se mu chce nastupovat do školy, kam chodí jeho starší brácha, když přece ve školce to bylo super, všichni ho tam rozmazlovali a byl tam mazák. Tak si dáte tu práci, namotivujete ho... a v den, kdy má nastoupit, vám přijde e-mail od vedení školy, že Tabeetha vstupuje do stávky solidárně se 46 dalšími křesťanskými školami v Izraeli. Další dva týdny se vám budou oba bratři 14 dní válet doma, zatímco vám hoří deadliny. I tak jim zkoušíte vymyslet náhradní program: aspoň třeba k tomu moři nějak, že jo, páč nic jinýho se moc nedá, když je venku stabilně 35°C a 80% vlhkost... I tyhle plány ale utne prachová bouře, která na čtyři dny promění dýchatelný vlhký vzduch v béžové bahýnko. Takže už jenom sedíte doma. Děti lezou po stropě, po vás a po sobě navzájem. Každej večer se modlíte za dobré zprávy z jednání křesťasnkých církví s izraelskou vládou. A každý večer vám přijde mail: "Nedohodli jsme se, zítra zůstáváme zavření." případně: "Přijďte podpořit stávku na demonstraci tehdy a tam..." Toť subjektivní pohled rodiče, kterému stávka lehce vlezla do plánů.

Objektivnější pohled se pokusím zformulovat teď. V Izraeli máme školy veřejné, kterým vláda hradí 100% ceny jednoho místa na nižším stupni základní školy. Pak máme školy soukromé - ty stojí mimo systém (vybírají si školné a jedou podle svých osnov). Někde na půli cesty stojí školy "neoficiální ale uznávané", mezi které patří křeťanské školy nebo třeba i ortodoxní židovské školy - ješivy. Nejedou podle oficiálních osnov (křesťanské většinou drží osnovy země, odkud je jejich zřizovatel - tedy u nás jedou podle britských osnov, neb zřizovatelem je Church of Scotland; ješivy většinou vyhodí z osnov velkou část učiva, co není tóra). Zatímco ješivám vláda hradí 100% nákladů, křeťanským školám to v průběhu posledních několika málo let postupně seškrtala nejprve ze 79% na 49% a nyní na 29%. Zároveň existuje vyhláška, která těmto školám zakazuje vybírat vyšší školné, než je limit. Školy jsou ve finančním presu takového rozměru, že volají po okamžitém řešení. A tudíž stávkují, demonstrují, oznamují, že pokud je vláda nepřestane ignorovat, zavřou jejich církve kostely a křesťasnká poutní místa. Evropští velvyslanci už se šikují a vymýšlejí společný postup. Těžko říct, o co jde vládě - buď zcela jednoduše totálně vysklívají vše nežidovské, nebo se snaží začlenit neoficiální školy do systému, tudíž jim třeba plně vnutit svoje osnovy (které mimochodem nejsou špatné - ale není v nich zase to, co by v nich křeťanské školy rády viděly). Záměry vlády nám nejsou úplně jasné. Stávka trvá. Doma sedí 33000 dětí. Týká se především křeťanských Arabů v severní části Izraele - lidí, kteří víc peněz na školné svých dětí už nemají kde vzít. Jeden den se ke stávce přidaly všechny arabské školy - doma zůstalo asi 430 000 dětí. Tento týden solidárně všechny střední školy v Izraeli zkrátily vyučování o dvě hodiny. Pořád nic. Přešel Roš Hašana, dnes skončí Jom Kipur - příští týden začíná sukot. Vláda přes svátky stejně jede na půl plynu. Věc se nikam neposouvá. A je pomalu konec září. Desetina školního roku bude pryč. Křesťanské školy většinou otvírají dvanáct nebo třináct ročníků - od nulťáku až do maturity. Nejvíc je mi líto maturantů. A namotivovaných pětiletých, co oscilují mezi těšením se a strachem.


Optimistické intermezzo je, že po čtrnácti dnech stávky naše škola jako jediná otevřela. Uvědomuje si, že je jediným stávkokazem, nicméně nechce trestat děti v období, kdy vláda stejně mezi svátky nic nerozhodne.
Čili: toto jsou naše děti po dvou týdnech prázdnin navíc (16.9.):







Žádné komentáře:

Okomentovat