Nebát se ale modlit.

čtvrtek 24. září 2015

Jordánsko s02e02 - Wádí Mudžíb






Wádí Mudžíb leží na východním (tedy překvapivě jordánském) břehu Mrtvého moře.
Mapa. Není severojižně orientovaná, což je dost matoucí. No nic - ani na ní nekoukejte.
Treky jakýmkoliv wádím jsou vždycky zábava - jdete skalní průrvou, občas musíte někam vyšplhat, přeskočit kámen nebo proud nějakého pramene, většinu dne jdete ve stínu, neb průrva je fakt úzká, kocháte se nádherou skal, tajíte dech v tichu pouště a žasnete nad scenérií kolem sebe. Wádí Mudžíb je vyšší level. Celý to jdete ve vodě. Někde je do půli lýtek, někde čtyři metry hloubky. A je to místo, kde každých pár kroků vykřikují WOW nejen afektovaní turisté ze západu. Podívejte:
Před Wádím - na břehu Mrtvého moře. Místo pokladny byla jen taková boudička - vstupní stavby, kde byly/budou šatny, toalety, občerstvení jsou v rekonstrukci - všude je prach a dělníci. Ale nic takovýho nás nemůže samozřejmě odradit.


První pohled na Wádí Mudžíb - paráda.

A dolů do vody. To ještě nebylo úplně jistý, jestli můj pytlíček na iphone splní svou úlohu a udrží telefon v suchu. Udržel. Ale moje fotky zpoza slídy jsou o dost horší než Jakubovy fotky z vodotěsnýho foťáku. Takže tenhle fotoromán je dost o mně. ;-)

U ústí jsme se fotili jako diví. To jsme ještě nevěděli, že čím dál půjdeme, tím lepší to bude.

Přeplavat tůň.

Vyfotit za zatáčkou.

Terén mírně náročnější.

Terén trochu víc náročnější.
Nic takovýho jsem v životě nezažila. I když to srovnám s výletem do Adršpachu.


Photobombing Wádí Mujib.

WOW, no...

Terén zas o něco náročnější.



Terén už fakt namáhavý.
   
Odpočíváme s pivem a diskuzí o blízkovýchodní politice



Vodopád na konci.


Jakub v něm zmizel


Pod vodopádem.


Cesta dolů byla pak ještě větší legrace než cesta nahoru.





Jízda dolů




Přeplavat tůň na konci

Fandit Jakubovi při skocích do vody




Tady, těsně před výstupem zpět nahoru, mě poprvé napadlo, že až sundám tu plovací vestu, pořád ještě mi k autu zbývá dvěstě metrů tím staveništěm plným arabských dělníků. Tak co už, že jo...

Vojákova profesionalita mě vyloženě uklidnila. Džentlemansky mě nechal vylézt po žebříku a pak nás spolu se dvěma výrostky vesele doprovázel až k autu.
(Přála bych si, aby Alláh začal věřit v muslimy. Inšá'llah.)
















1 komentář:

Okomentovat