Nebát se ale modlit.

úterý 3. února 2015

Wádí Avdat

Jediné, co dokáže udržet ženu v domácnosti nad vodou, jsou víkendové výlety.
Jediné, jak se s váma alespoň trochu o ty zážitky podělit, je oblíbená fotoreportáž. Tady je: :-)
Když si vymyslíte, že ujedete z telavivské zimy (12°C) do negevské pouště se trochu ohřát. A cestou vám dojde, že po 250km asi několik podnebných pásem nepřejedete...

Negevská poušť. 10°C. Ale krása. O kráse kamenité pustiny je těžké vyprávět, prostě tomu věřte. :-)

Wádí Avdat. Krátkou cestou od parkoviště se jde až k hraně útesu...
...kde se před vámi otevře...

toto.

Na to, že se můj muž bojí výšek a dolů vedla jen kamzičí stezka (místy schody, místy žebříky), překvapil rodinu odhodláním slézt to dolů a zpět.

Vyčůrat v jeskyni, nasadit čepice a... lezeme.

Vidíte, jak je ten úsměv křečovitej?

Zatímco já jsem samosebou úplně v cajku, klidně bych nechala děti po tom žebříku lézt samotné, kdyby mi to jejich otec dovolil... ;-)
Dole divočina. A veliká cedule, že tou kamzičí stezkou se smí šplhat jen směrem vzhůru. 

Tohle byl taky porod: "Teď dej, Beníku, nožičku sem, hlavně hodně pomalu... Pozor! Tak výborně, teď tou druhou překroč tu deseticentimetrovou loužičku před tebou a pojď pomalu ke mně. Nespadni do řeky." Ben má v očích nechápavý pohled typu: nejsempřecedebilnone, ale nakonec se nechá strhnout tatínkovou opatrností a kráčí, jak kdyby všude kolem byla koncentrovaná kyselina sírová.

Si dovedete představit, jak dlouho těm dvěma trvalo, než se, považte, dostali až na samý kraj toho ostrůvku!

Cesta zpět o dost plynulejší. Velká pýcha rodičů, že už maj tak velký děti, že tyto zvládnou celkem náročný výstup a ani u toho nepindaj.

Rozlučka s Wádí Avdat.


....další část výletu příště... ;-)


Žádné komentáře:

Okomentovat