Nebát se ale modlit.

středa 28. května 2014

Poslední dva měsíce

Já vím, já vím! Nepíšu! Nedá se to stíhat.
Máme se moc dobře!
Bar postavený v útesech nad naší pláží. Před cca 20 lety to tady začal budovat pán ("Mr. Caveman"), který různě propojoval jeskyně, dostavoval, kamínky lepil - a poustevničil nad pláží. Časem v prostorách, které neobýval, otevřel kavárnu. Později mu ale přeskočilo ještě o fous víc, měl taky nějaké potíže s vládou, jeho vyšinutý Gaudím líznutý příbytek byl veřejnosti zavřený. Teď si tam dva surfaři z pláže otevřeli bařík na pozorování západu slunce. Moc hezký místo. Foto zleva: Uri, Petra, moje maminka, já s Jakubem, Markéta s Haimem)
 
Na jaře jsme byli na týden v Čechách.


Pak přijel brácha se svou slečnou.
 Markéta nás vyfotila do časopisu...


Přijela moje máma na Velikonoce...
a Pesach...

 Eliášovy otázky cestou ze školy nabírají na odbornosti - na následujícím snímku je průvod protestujících, kteří směřovali po jednom z hlavních tahů městem před tureckou ambasádu protestovat proti genocidě Arménů v Turecku před 99 lety. Eliáš viděl průvod, viděl tureckou vlajku, slyšel křičet protestující a spustil lavinu dotazů, které, zdá se, už nikdy nepřestanou...
A je tureckej prezident zlej? A je ruskej prezident zlej? A jsou Rusové zlí? A Američani jsou hodný? A když byla ta válka v Evropě, tak my jsme se kamarádili s Polskem proti těm zlejm nacistům a tenkrát Rusko ještě bylo hodný, ale pak už nebylo, protože k nám poslali ty vojáky - že jo, mami? Ufff. Chcete-li odpovídat popravdě, přiměřeně jeho věku, ale co nejlépe umíte - řeknu vám - fakt žádná sranda tohleto. Ale jinak se nezměnil - je pořád stejnej, jak si ho pamatujete...

 Ben taky.  Zde na obrázku se raduje, protože dostal od babičky několik mincí a "moc se mu líbí, jak to cinká". (!)
 Apropos: s babičkou jsme byli v Jeruzalémě přesně na Velký pátek, to asi napíšu v nějakém extra postu....


Kluci se nicméně vzdělávají ve všech tradicích místních náboženství - tady třeba žvýkají vlastnoručně vyrobené na ohýnku upečené macesy...



My české holky zase udržujeme naše české tradice živé...

 Věrně fandíme basketu, takže když Maccabi Tel Aviv vyhraje Euroligu, radujeme se s nimi...

 Jakub taky podnikl cestu do Jordánska:
 Ó pardón.... Tady je, vlastně:  ;-)
Máme se fakt moc dobře.
Trochu mi přibývá korespondenční práce, takže jako první šel stranou blog a jako druhá šla teď stranou i hebrejština, už to fakt nešlo stíhat. Jak jsem přestala mít čas na pečlivé zpracovávání domácích úkolů (a jak přišli do třídy noví Francouzi okolo pětadvaceti bez práce a bez dětí), začala jsem se propadat z třídního šprta do průměru a ztratila jsem motivaci. Sem tam prověřím svou hebrejštinu s instalatérem, pošťákem, prodejcem na trhu nebo číšníkem - nějak to docela jde a na vyšší level teď nemám kapacitu.
Pokouším se vymyslet způsob, jak sem něco, alespoň o délce FB statusu, napsat každý den. Mějte se!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Zrovna jsem si ráno říkala, že toho máš moc. Já jsem doma, starám se jen o sebe, Luboše a byt a taky vlastně nestíhám... Úplně si živě představuju, jak bych zvládala, kdybych ještě tři hodiny denně odněkud někam vozila potomstvo a do toho po večerech psala scénáře. Máš mou hlubokou poklonu. Hlavně, že se máte fajn. Být nejlepší v hebrejštinské třídě je až x-tá kolej :-) Já jsem předposlední den na nemocenské! Prvního už oficiálně nastupuju s Ernestem mateřskou. Takže to bude několikanásobné výročí s tvým Dnem dětí atd. Všechno nej! *M

Anonymní řekl(a)...

No konečně jsme se dočkali alespoň pár řádků, tak příště víc, jooo ? máma

Okomentovat