Nebát se ale modlit.

středa 19. března 2014

Hebrejština - jak to jde

Tak já vám teda něco řeknu - když vám lektorka řekne, že vám dnešní slovní zásobu usnadní a naučí vás teda jenom slovesa z jedné slovesné třídy (u kterých se základní tvar a infinitiv liší nejméně) a pak vám v turbobleskovém sledu naservíruje: medaber, metajel, mechabek, mevaker, mevašel, mesachek, menagen, mesalen, menake, mesaper, mechake, mevale....
přičemž se ta slova píšou:
mdbr, mtijl, mchbk, mbkr, mbšl,mschk, mngn, msln, mnkh, mspr, mchkh, mvlh...
respektive, abysme byli přesný:
מדבר מטייל מחבק מבקר מבשל משחק מנגן משלן מנקה מספר מחכה מבלה
čteno zprava.
přičemž u "ב" si nemůžete být jistí, jestli to je B nebo V 
u "כ" si až na výjimky nemůžete být jistí, jestli je to CH nebo K
u "ש" nevíte, jestli jde o S nebo Š 
když máte dvě jud vedle sebe takhle "יי" (to teda fakt nesnášim, protože většinou fakt nevim a instinkt mi neříká absolutně nic) - jsou to většinou samohlásky A a E (nebo I) v kombinaci s J - aje, ije, eja 
ה - je-li na konci, je vlastně hrozně milosrdné znamení - to si jenom můžete vybrat, jestli to slovo končí na A nebo E.
Uprostřed slov jsou pak samohlásky rozmístěny tak nějak různě, někde jsou, někde ne - to prostě nejde poznat. Čili, neznáte-li velmi dobře to slovo, máte na vybranou asi 25 způsobů, jak ho přečíst. Musíte ho znát. A učíte-li se hebrejštinu v nejlepším Ulpanu ve městě, je ambicí lektora, abyste za půl roku mluvili v rozvitých větách. Takže na nás Roni křičí, peskuje nás, nutí nás do sáhodlouhých domácích úkolů (který mi denně zaberou minimálně hodinu, spíš víc) a hlavně - nezpomaluje.
Dneska jsme za čtyři hodiny probrali nepřímou řeč, přivlastňovací zájmena ve všech tvarech, jednu takovou libůstku, která vybočuje ze zvyklostí (pro znalce: "nimca" - aneb něco jako "There is", což se chová jako sloveso, ale sloveso to není...). Mužské koncovky čísel (začátečník počítá v ženských tvarech) a několik výjimek, které se s používáním číslovek pojí, včetně té, že zrovna tady mají číslovky pojící se s mužským rodem ženskou koncovku. Ale prej jenom čísla (což samozřejmě všichni víme, že kecá, neboť třeba nábytek je většinou rodu mužského, nicméně v množném čísle má ženskou koncovku) A všechna základní slovíčka týkající se rodiny (pravda 50% z toho všichni známe, ale stejně...). Do toho se na nás hartusí, když nečteme plynule, což já absolutně nemám čas procvičovat a v učebnici pomalu mizí tečky a čárky okolo písmen, které to čtení dost usnadňují.
Snažím se si dělat poznámky jen v hebrejštině a v češtině, ale poslední dobou už jsem dost rezignovala, páč Roni, když nevíme, řekne nám to anglicky a já pak strávim třeba půl minuty vzpomínáním si, jak se řekne česky "shower", protože mozku se zasekla převodovka.
Doma si pak přepisuju toto...

do uspořádanější podoby, což mi většinou zabere další hodinu, kterou nemám, takže jsem teď asi čtyři lekce pozadu. Když si všechno zapíšu, jsem úplně mrtvá a jdu spát, takže to mám sice zapsaný ale ne naučený, natožpak procvičený, natožpak abych si na to vzpomněla, když to potřebuju třeba v krámě.
Ještě vsuvka: všimněte si, prosím, že tiskací písmena v učebnici a moje poznámky v sešitě psacími písmeny si navzájem nejsou nikterak podobná. Ani trochu - většina jich vypadá úplně jinak.
Tak zatím asi tak. Teoreticky už nám bylo vyloženo docela dost, ale nemluvíme nikdo, nestíháme si to zažít.
A ještě k těm slovům bez samohlásek (až na výjimky, samozřejmě...): když si to tady tak večer přepisuju, najednou chápu biblický koncept, že na počátku bylo slovo. Že svět je tvořený ze slov. Že slova a tudíž věci jsou tvořeny magickou kombinací písmen.
Jo, je to dost magie, když po sobě luštíte mvšl, nenapsali jste si k tomu, co to znamená a ani nevíte, jak to máte přečíst, abyste se někoho zeptali.
Intenzivně myslim na svého blízkého spolužáka z gymplu, který překládá z hebrejštiny (a z němčiny, teď koukám - tvl Jiří!) a rozhodně ne snadné texty. Tímto mu sem dávám odkaz, abyste si mohli jeho díla koupit a on mi pak odpustil, že ho furt otravuju s primitivníma dotazama. :-)
http://nakladatelstvibergman.cz/
Tak jsem si vylila srdce a musim se rozhodnout, jestli ještě dám úkoly na zítřek, nebo to zabalim a půjdu spát... ;-)
Good night and good luck.

pondělí 17. března 2014

Purim. "Pijte, až nebudete vědět."

Bylo nebylo. Perský král Achašveroš vládl 127 zemím známého světa a jednoho dne sezval všechny své podřízené vládce a ministry na hostinu do hlavního města své říše Šušanu. Jedli, pili, hodovali...hlavně teda pili a když už toho měli víc než dost, přikázal král královně Vašti, aby přišla mezi hosty nahá, aby dvořané viděli, jaká je královna krasavice. Předchůdkyně všech světových feministek se před nacamranými papaláši odmítla vystavit a rozlícený král ji vyhnal z paláce. Když ale hosté odjeli a palác se vylidnil, zastesklo se královi po přítomnosti ženy v královských komnatách. Jeho vyslanci tak objeli široké okolí a svezli do paláce nejkrásnější dívky říše. Byla mezi nimi i sirota Ester, schovanka a neteř vzdělaného Mordechaje. Král překrásné Ester snadno propadl, zvolil si ji za manželku a učinil ji královnou perské říše. O jejím židovském původu však nevěděl. Za nějaký čas vyslechl náhodou ve městě Mordechaj (který ovládal mnoho jazyků) rozhovor dvou králových podřízených, ze kterého bylo jasné, že ti dva usilují o králův život. Pospíchal do paláce a o komplotu podal zprávu královně, která stihla krále včas varovat. Král byl Mordechajovi velmi vděčný, příběh byl zapsán do královských letopisů a pomalu by se na Mordechaje zapomnělo. Kdyby tu ovšem nebyl někdo, komu Mordechaj ležel v žaludku už delší čas. Králův vezír Haman. Všichni se mu klaněli pomalu stejně jako králi, uctívali ho, až na Mordechaje, který se mu klanět odmítal. V Hamanovi rostla zlost a nenávist, toužil vymazat ze světa nejen nepoddajného Mordechaje, ale nejlépe všechny židy v celé říši. 
Jednoho dne král nemohl spát a listoval si záznamy v královských letopisech - našel tam i příběh o věrném Mordechajovi, který včasným varováním zachránil královi život. Od sluhů ale zjistil, že se Mordechajovi za jeho loajalitu nedostalo žádného projevu vděku. Zavolal si vezíra Hamana a ptal se, jak by Haman zacházel s člověkem, kterého má král ve veliké úctě a vděčí mu za mnohé. Haman se tetelil radostí domnívaje se, že je řeč o něm, a navrhl, aby král takového člověka nechal odít do královského roucha, posadit na královského koně, vodit po městě a k tomu vyhlašovat: "Pohleďte, tohle je přítel krále!" Královi se Hamanův návrh zalíbil a přikázal vezírovi, ať je přesně podle jeho návrhu zacházeno s Mordechajem. Haman zuřil. Nenáviděl Mordechaje ještě mnohem víc. Nakonec se mu podařilo krále Achašveroše přesvědčit, že je jen pro dobro říše, budou-li židé vyhubeni do posledního. Modechaj, když se dozvěděl o nejnovějším královském výnosu, spěchal za Ester a naléhal, aby přesvědčila krále změnit výnos a zachránila svůj lid. Ale Ester správně namítala, že nemůže před krále předstoupit jen tak - aniž by si ji předem zavolal. Mordechaj byl ale přesvědčen, že král tváří v tvář úchvatné Esteřině kráse na svůj zákaz zapomene a královnu vyslechne. Ester tedy uložila Mordechajovi, aby shromáždil všechny židy ve městě, ať se tři dny postí a modlí se za její úspěch. I sama Ester se postila tři dny, pak se teprve oblékla do nejkrásnějších šatů a...
...nakonec si troufla předstoupit před krále Achašveroše. Král podle Mordechajova očekávání úplně roztál a ptal se krásné Ester, co by si přála. "Všechno ti dám, úžasná královno, vše, co si přeješ, byť by to byla půlka království." Ale Ester má skromnější přání. Ráda by pro krále a jeho vezíra Hamana uspořádala hostinu. Král i Haman tedy s Ester večer pojedli, popili a dojatý Achašveroš se znova ptá na Esteřino přání. Ester by ráda uspořádala ještě jednu hostinu. Haman se v přítomnosti královského páru cítí výjimečný, přes den ho ale stravuje nenávist ke všem židům a především Mordechajovi. Nedaleko svého domu v královských zahradách nechá vztyčit kůl, na kterém hodlá Mordechaje pověsit. A spěchá na druhou Esteřinu hostinu. Na ní Ester konečně před králem vyjeví, co ji trápí: její lid je v ohrožení, prosí krále o milost. Král je zaražen, zajímá se kdo za tím vším stojí, že usiluje o život královninu lidu. A Ester označí Hamana. To on zosnoval celý plán na vyvraždění všech židů v říši.

Rozlícený Achašvéroš vyběhne do královských zahrad a přemýšlí, co s proradným Hamanem. Strážců se ptá, k čemu je v zahradách ten kůl. A strážci popravdě odpoví: ten je přece připravený pro Mordechaje, až ho Haman pověsí. Achašvéroš se vrací do hodovní síně a zrovna, ještě k tomu všemu, načapá Hamana, jak prosí královnu o milost a padl přitom na pohovku na které Ester sedí.
To Achašverošovi stačí, aby věděl, co má dělat. Hamana nechal pověsit na kůl připravený pro Mordechaje.
Jestli se pak požehnaný Mordechaj stal královým rádcem nebo se židé z perské říše mohli vracet zpět do Kanaanu, to už není tak úplně jednoznačné, každopádně tady purimový příběh končí.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Chtěli nás zabít, my jsme přežili, tak se pojďme najíst." Jestli tahle věta vystihuje podstatu většiny židovských hlavních svátků, tak o Purimu to platí obzvlášť. Židé drží půst na připomínku půstu královny Ester, i když je kratší než třeba na Jom Kipur. Čte se veřejně Megila Ester (svitek Ester - Esteřin příběh), a to hned dvakrát během svátků. A jí se. Tradičně trojúhelníkové taštičky plněné nejčastěji povidly nebo mákem alias "Hamanovi uši".
A pije se. Víno, nejlépe. Je dokonce doporučeno pít. Zpít se do němoty. Zpít se: "ad de-lo jada" - "až nebude vědět" - tj. až nepozná rozdíl mezi požehnaným Mordechajem a prokletým Hamanem. 

A veselí se. Pátrala jsem, proč karneval, proč masky - jak to souvisí s Esteřiným příběhem? Údajně to odstartovali italští židé v 15.století a souvisí to s přítomností mnoha skrytých věcí v Esteřině příběhu. Ester nevyjevila králi svůj židovský původ - zůstal skryt až do druhé Esteřiny hostiny. Bůh má v příběhu perské královny velký význam, ale není v něm explicitně zmiňován, zůstává skryt. No a tak lidé skrývají svou tvář, převlékají se za někoho jiného.
Tak. A teď, jak to tedy bylo u nás.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 Už týden před Purimem měl Eliáš přijít do školy v kostýmu. Tady je Sponge Bob, kdybyste to nemohli rozklíčovat... ;-)

Koupila jsem na trhu původně Telletubbies kombinézu vzadu na zip, odpárala z toho všechno Telletubie a byly z toho žlutý nožičky a ručičky. Červenou kravatu měli matnou nebo s flitrama, tak jsem vzala tu, u který bylo jasný, že si ji Eliáš vezme s radostí. Akorát jednu věc jsem nedomyslela, prostě mě to vůbec nenapadlo. Až když jsem v půl třetí nakládala lehce nervního hošíka do auta, ukázalo se, že ten kostým měl své mouchy: "Maminko, já jsem se nemohl celej den vyčůrat, já jsem nevěděl, jak to mám udělat..." Tak to by byl Sponge Bob. 
Tři dny před Purimem už jsem na cestě do školy potkávala maminky v kostýmu králíčka, jak táhnou do školky načuřené kovboje... tatínky v kostýmu Nerona, jak přesvědčujou pidi Sněhurku, že nemůže jít do školky v bačkůrkách... A v Ulpanu (mojí jazykovce) to pak byl totální Babylon:
Vyráběli jsme si písmenka na trička, abysme nakonec celá třída napsali: Kita aleph, Hag Purim Sameach, ad lo joda. Karnival!
Francouz Avichai je Aleph, přirozeně...
...ja Lamed, jak jinak, tady se spolužačkou Fernandou z Chile, která byla užnevimco, na Fei to moc nevypadá...
 
V aule školy už jsme si užili veselého kletzmer tria a musím říct, že zaplaťpánbůh za naše stručné a jasné písmenkové vystoupení, poněvadž ostatní třídy se vytasili s veselými scénkami...


...
 ...předváděčkou Krav magy, při které pán z vedlejší třídy (namakaný dvoumetrový hovado v kostýmu Shreka) lámal jedním úderem prkýnka z Ikey, který mu ale nikdo z jeho spolužáků nechtěl podržet...
... anebo pěveckým vystoupením dvojic. Níže vyzáblý geek v kostýmu císaře Nerona a jeho partnerka stopadesátikilová paní v lehoučké gepardní kombinézce, ouškama a čumáčkem zpívají famózní sedmdesátkový duet Eltona Johna a Kiki Dee: Don't Go Breaking My Heart. Jako ale řekněte sami: nezáleží na tom, jak člověk vypadá, hlavně, že umí zpívat, že...
Ne ale vážně. Klobouk dolů před nima. 
V pátek měl Purim party Eliáš, tentokrát Spiderman (prošláplou krabici nechal doma a tentokrát mohl i svépomocí na záchod).
Já jsem si čirou náhodou koupila na trhu černou paruku, neb jsem to vždycky chtěla vyzkoušet a vymyslela jsem si, že půjdu za Lilith (zájemci si vygůglí - podle některých mýtů první Adamova žena). 



 
Jenže když jsem to na sebe narazila, zjistila jsem, že to ze mně neudělá sexy démona, ale o dvacet let starší brécu, takže jsem zapochybovala. Moje osobní stylistka Markéta vybuchla smíchy, když to viděla. Ne že by ona byla už od rána esence důstojnosti...

 Rozhodla se můj image stavět na blonďatém háru, dala mi za úkol sehnat si tři draky a odfrčela. Zapřemýšlela jsem, vykradla hochům šuplíky a vybavila se na večer jedním drakem a dvěma pterodaktyly z playmobilu.
 V půl desátý večer jsme s Nikol byly u Markéty ve studiu. Zde Markéta (japonský upír) a Nikol (Neytiri z filmu Avatar)
 Zde moje předloha.
Kdyby ten pterodaktyl byl co k čemu a nekazil mi to... No, úplná Khaleesi, matka draků, Daenerys Targaryen - the Stormborn by ze mě byla...
Tadáá!

 
 
 Mno, vyrazili jsme plné ideálů - někdy po jedenácté rozrážíme dveře prvního klubu (mimochodem: VŠUDE se stojí fronty, všude je u dveří důležitě se tvářící boreček, kterej ukazuje prstem na lidi, který podle jeho vkusu do klubu můžou, a který ne a budou tam hodinu a půl čekat, než ho to přestane bavit). Já jsem si malovala, že se na mě v rámci zachování integrity příběhu Khaleesi přilepí někdo takovýhle:
(Což je při průměrné výšce mužů v Izraeli skutečně jen bláznivý ideál...) Nikol zas chtěla protančit celou noc a Markéta si předsevzala, že nás udrží na řetězu. Takže kdykoli před některou z nás přistál panák, ozvalo se varovné: "Nepij to! Určitě do toho něco nasypali, je v tom sex drug nebo něco, jdem pryč!" Tak nás obezřetně provedla první hodinou večírku, načež otočila o sto osmdesát stupňů a začla nás přesvědčovat, že ten jouda, co nám koupil piva a chce nás vzít na panáka, je rozhodně majitel klubu, jak tvrdí, a nic nám od něj nehrozí, přestože nás bere na prohlídku opuštěného VIP salonku v suterénu. K mému překvapení měla pravdu, chlapík nám chtěl jenom říct, ať s ním jdeme do jeho druhýho klubu na Ben Yehuda, že se tam budem vyjímat. Tak nám koupil rum, protáhl nás našlapaným davem před klubem (ztratila jsem prvního draka) a vysadil nás až zase na baru, kde nám koupil pivo a odešel. Ani ve dvaceti jsme se neměli takhle.
Dál už to mám v takových střípkách: procházíme kolem týpka v kostýmu Sněhurky, kterej nám nabízí hašiš,  lezu s Nikol na záchod, abych jí rozepla kombinézu; Sněhurka nám nabízí extázi, nějakej Nero (co to s ním maj, že jo?) mě přesvědčuje, abych si sáhla na jeho biceps (furt doufám, že to nebyl ten spolužák, co tak pěkně zpívá), Sněhurka nám nabízí kokain, a tak furt dokola. Venku se Markéta opět ujímá role "té, co toho z vás propařila nejvíc" a táhne nás na hamburgry, aby nám ráno nebylo špatně.



Je možný, že jsme zrovna u hamburgrů potkali nějakou opici, ale domů jsme si jí rozhodně nepřivezli. Mimochodem, na týhle fotce je již patrný pozoruhodný jev, který se naplno projevil, když jsem se na sebe v půl pátý ráno koukla doma v koupelně do zrcadla. Můžete začínat jako umělecky zapopelená Khaleesi, dejte tomu pár hodin, skončíte jako individuum s červenýma očima, které vypadá, že ho vláčeli křížem krážem celou negevskou pouští. A to nemluvim o tom, jak to vypadá ráno. No nic. Hodinu běháme po Allenby v kostýmech za úplňku a sháníme taxíka.

A jak to dopadlo? Ztratila jsem jen toho prvního pterodaktyla, druhý přežil a drakovi se urvalo jedno křídlo, zřejmě v taxíku. Markéta zachránila mě i Nikol před kocovinou, sama zvracela dva dny. Vím, jak chutnají nejlepší hamburgry v Tel Avivu, ale netrefím tam. Mám děsnou rýmičku - nějak mi nedošlo, že když přes pterodaktyla neoblíknu kabát, mohl by to být ve čtyři ráno problém. A vím, že Purim je švanda.

Beník pak měl ještě kostýmní den v pondělí - po Eliášových zkušenostech odmítl být Sponge Bob, Spidermana taky nechtěl - tak nakonec byl rudý čaroděj.


 Jistě vám v příběhu někdo chybí. Jakub celý týden, kdy už se půlka země veselila, pilně pracoval. Když nesedí u počítače, natáčí. Když nenatáčí, stříhá. Když nestříhá, sedne si k počítači, aby mu něco neuteklo. V sobotu (hlavní purimovou noc, kdy je město až do rána plné lidí) svolil, že pojede s kamarády na pivo. Vrátil se 23:15 a přivezl z večerky nákup na snídani. Pak si nalil panáka a zkontroloval na iPadu, jestli mu něco neuteklo. Pak chvíli koukal na televizi a šel si lehnout. Než zavře oči, zkontroluje na telefonu BBC, co je novýho.

Teda, to je ale dlouhej post. Taky to byl dlouhý Purim. Good night and good luck.




pondělí 10. března 2014

Superland

Na výlet do lunaparku jsme si půjčili sedmiletého Nickyho, kterému jsme taky uprostřed radovánek vylomili hranolkama horní jedničku. Gratulujeme! :-)

Briefing před vypuknutím akce: neběhat, neječet, nehádat se, neloudit pochutiny, poslouchat. Červený tým rozuměl a dodržel.

















neděle 9. března 2014

Zas kousek Jeruzaléma a něco navíc

Cesta na Golgotu
 Kaple Božího hrobu uprostřed Chrámu Božího hrobu
 uvnitř rozlehlého chrámu...

 kámen, kam položili Kristovo tělo po sejmutí z kříže

 poutníci
 Výhled ze střechy rakouského hospicu


 oběd s Evou a Lukášem v arabské čtvrti. Nejlepší humus ve městě.
 Ben to pojal po svém...
 selfie s Evou v židovské čtvrti
 ráno na Metzoke Dragot. Slunce nad Mrtvým mořem.
 Absolutně šílený déšť na Masadě v judské poušti...Ojedinělé...


"To kluci mokneme, co? To jste ještě nezažili, že byste takhle promokli až na kost..."
"No to jo. Ale zase to neni tak hrozný jako šlápnout do obřího bobku!"