Nebát se ale modlit.

středa 5. února 2014

Co nového v únoru...

Já vím, že se frekvence příspěvků dost zvolnila, ale věřte, že to má svou logiku. Dost jsme se tu zabydleli, každý z nás už se tu (po svém) cítí jako doma, úplně opadlo to prvotní nadšení, kdy jsme se fotili navzájem, kdykoli jsme opustili dům. Poslední dva víkendy jsme vynechali výlet, ani v parku jsme nebyli, děti byly nemocné.

Taky je tu na místní poměry poslední dny docela zima - přes den je tak šestnáct stupňů. To znamená, že Szántovi nosí podzimní bundu a zbytek populace péřovky a kulichy. Ale i tak - nějaké novinky přeci jenom máme...
1) Děti přestaly protestovat, když jim večer čtu pohádku z anglické knížky. Už nepřekládám. Beník se každý týden nemůže dočkat pátku ve školce, kdy mají "show and tell" - den, kdy děti přinesou své oblíbené hračky do školky a povídají si o nich. Beník, myslim, bezchybně splňuje složku "show", v té druhé zřejmě ještě žádná hvězda nebude, ale do konce školního roku čekám, že rozváže. Nevim teda, jestli ostatní děti jeho "show" dost baví, páč se zatím nestalo, že by dorazil s něčím jiným jiným než s Bleskem McQueenem. I když poslední dny za sebou tahá plastovou kuželku na tkaničce, tak možná tenhle týden kolektiv překvapí.

U Eliáše jsem ještě nedávno měla pocit, že k němu angličtina moc neproniká. Po celodenní anglické konverzaci ve škole a lekcích hebrejštiny a arabštiny přijde domů a brouká si popěvky v ruštině (maj ve třídě asi šest ruských holčiček). Teda v něčem, co má perfektní ruský přízvuk, ale nedává to smysl. Pracovně to nazval, že mluví "prarusky" a v každém čtvrtém verši rozeznávám něco jako "jom ražděnia" ("jom"= hebrejsky "den"). Až jsem to jednou nevydržela a šla jsem se zeptat Miss Liz, jak na tom s tou angličtinou je. Vůbec mě nechápala a začala mi říkat něco o tom, že dneska měli psát slova na "r" a on pokreslil písmenem "R" celý svůj papír a části papírů ostatních dětí u stolečku. Když jsme se konečně pochopily, čučela na mě nevěřícně: "Jasně, že Eliáš mluví ve škole anglicky, normálně v pohodě. Patří k těm lepším."
Se mnou sice mluvit nechce, ale to neva, sloužíme s Jakubem jako pevné české pilíře... ;-) A zřejmě budeme potřeba čím dál víc, dnes chvilku koktal, než z něj vypadlo: "Jak se řekne česky tomorrow?"
Zdá se, že mu nakonec ty jazyky třeba i půjdou, každopádně ho fascinujou. Tady nakreslil přání k narozeninám babičce:

Zajímavější je ovšem zadní strana...

Aby jako nikdo nebyl na pochybách... ;-)

2) Začala jsem chodit do Ulpanu studovat hebrejštinu. A zatímco můj pětiletý syn si pohrává se čtyřmi cizími jazyky a čtyřmi různými písmy, já potim krev. Jak už jsem říkala: hebrejština je naším uším znělý jazyk s poměrně jednoduchou gramatikou a i do toho písma se dá proniknout. Ale dá to fakt práci! :-) Po čtyřech dopoledních hodinách výuky mám pocit, že se mi kouří z uší a potřebuju si jít lehnout. Ve třídě je nás pětadvacet z osmnácti zemí, fakt taková partička pana Kaplana, akorát my nemáme Hymana z Polska, ale Ervína ze Švýcarska. Zatím máme za sebou první dva dny během kterých jsme probrali dvě třetiny abecedy a polovinu všech mých dosavadních znalostí, které jsem nabrala za půl roku. A jak dětem doma vysvětluju, že otázka "proč?" nemá, co se lingvistických zapeklitostí týče, žádný smysl - sama jsem se dneska nachytala, jak rozhořčeně vykřikuju ve třídě: "A proč je jako tady písmeno chet a ne chav?" (dvě různá "ch"), přičemž drsná lektorka Roni mě rychle usadí: "Kacha!" ("Prostě tak!"). Mno hele, bojuju. Snad vydržím déle, než Američanka Nataly, která začíná s hebrejštinou od začátku už počtvrté.

3) Chlapci vrostli do hrozně roztomilýho věku, na tohle období jsem se vždycky těšila. Všechno je zajímá a padaj z nich neuvěřitelný hlášky. Eliáš je k nezastavení. Takže když ho zmožená z vlastního studia naložim po škole do auta, musím pak ještě podat teologickou přednášku na téma, zda-li jde člověk do nebe, když umře ("Když třeba stojí dva lidi vedle sebe a ten jeden umře, tak ten druhej se pak podívá a on už tam neni..."); zabrousit do biblické historiografie ("Kde bydleli Adam a Eva? V Česku nebo Izraeli?"), pak se ve mně vzedme snaha vyvažovat náboženské mýty všeobecně přijímanými vědeckými hypotézami, takže pohovořím o Darwinovi, přičemž Eliáš jeho teorie rychle zavrhne jako málo cool, protože "pračlověci neměli tak dobrý jména". Někde mezi výkladem o principech fungování spalovacího motoru ("Tak k čemu máme teda v autě baterku, když neni naše auto na baterky?") se hrozně rozčílím, že svačinu i oběd, kvůli kterým vstávám ráno o dvacet minut dřív, vezeme zpátky v krabičce nedotčené, přičemž všechny objekty uvnitř krabičky nejsou již více poživatelné, páč je na nich v tlusté vrstvě napatlaná mandarinka pocházející ze svačiny Turkyně Elif. ("Mami, ta pomazánka je tak bleee, že to je, jak kdybych měl v břiše živou kočku!") A to všechno uprostřed telavivské dopravní špičky - orgií neblikání, troubení a nepředvídatelného myškování bez jakýchkoli pravidel. Právě, když mi někde v půli cesty rupnou nervy a alespoň slovně si ulevim na adresu taxikáře přede mnou, který namalované pruhy na silnici bere jako laškovnou pobídku k divokému slalomu, ozve se zezadu roztomilým dětským hláskem: "Mami, a co tě víc štve? Že nejim ve škole svačiny nebo ty debilové tady?"
Pak dorazíme do školky k Benovi, který zapřede ještě v autě s Eliášem superhlasitou hádku na téma, které dorty jsou nejlepší. Zdá se, že Eliáš zvítězil se svým oblíbeným dezertem, neboť Ben zmlknul a přemýšlí. Nakonec z něj vypadne: "Mně se líbí, jak panna cotta zpívá tu Máju..."
Když je vysypu z auta, teprve vlastně začíná období dne, kdy bych se jim měla věnovat, vzdělávat je, kreativně je rozvíjet - nejlépe po sportovní, hudební, výtvarné, sociální i emocionální stránce.

O tom, jak, s kým a kde se pak odreagovávám, napíšu zase někdy příště. Lehitraot!



3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tak jsem se zase po delší době dočkala nějakého povídání a o to víc jsem se pobavila.máma

Anonymní řekl(a)...

Fakt super prispevek! Smala jsem se, az jsem slzela. Tesim se, az mi nekdo malej bude rikat taky takovy hlasky! Zatim na to mam Lubose. Dneska jsme se v dobrem pohadali kvuli jeho tvrdohlavosti. Konkretni projev je nepodstatny. Nicmene v tehle chvilich nezbyva nez ustoupit. Ustupuji ja. On je tvrdohlavy. Dneska to skoncilo mym povzdechem, ze snad ten Ernestek, ktereho mam v brise, nebude v tomhle beran po tatinkovi, ale po rozumnej mne. Nacez Lubos zhodnotil: po tobe bude jedine chytrel, ale vychytralost ziska teprve ode mne. ...

K tem detskym hlaskam. Vypravela mi kamaradka, jak jela s dvouletym synkem autem a nekdo na ne zacal troubit. Ona si ulevila "Aby ses nepos..al!" nacez se zezadu ozvalo: "Neboj mami, ja si reknu" :-)

*M

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Super coool, fakt jsem se bavil a i kolegové v práci, co mají stejně staré děti. Co mě ale nejvíc dostalo, je že ve svém věku tě opět dostihla tebou nenáviděná "Písanka", pamatuju si na ty tvoje bramborový "Óčka" každý jiným směrem a teď to tady jedeš znova. Hustýýý :-D

Okomentovat