Nebát se ale modlit.

středa 5. února 2014

Co nového v únoru...

Já vím, že se frekvence příspěvků dost zvolnila, ale věřte, že to má svou logiku. Dost jsme se tu zabydleli, každý z nás už se tu (po svém) cítí jako doma, úplně opadlo to prvotní nadšení, kdy jsme se fotili navzájem, kdykoli jsme opustili dům. Poslední dva víkendy jsme vynechali výlet, ani v parku jsme nebyli, děti byly nemocné.

Taky je tu na místní poměry poslední dny docela zima - přes den je tak šestnáct stupňů. To znamená, že Szántovi nosí podzimní bundu a zbytek populace péřovky a kulichy. Ale i tak - nějaké novinky přeci jenom máme...
1) Děti přestaly protestovat, když jim večer čtu pohádku z anglické knížky. Už nepřekládám. Beník se každý týden nemůže dočkat pátku ve školce, kdy mají "show and tell" - den, kdy děti přinesou své oblíbené hračky do školky a povídají si o nich. Beník, myslim, bezchybně splňuje složku "show", v té druhé zřejmě ještě žádná hvězda nebude, ale do konce školního roku čekám, že rozváže. Nevim teda, jestli ostatní děti jeho "show" dost baví, páč se zatím nestalo, že by dorazil s něčím jiným jiným než s Bleskem McQueenem. I když poslední dny za sebou tahá plastovou kuželku na tkaničce, tak možná tenhle týden kolektiv překvapí.

U Eliáše jsem ještě nedávno měla pocit, že k němu angličtina moc neproniká. Po celodenní anglické konverzaci ve škole a lekcích hebrejštiny a arabštiny přijde domů a brouká si popěvky v ruštině (maj ve třídě asi šest ruských holčiček). Teda v něčem, co má perfektní ruský přízvuk, ale nedává to smysl. Pracovně to nazval, že mluví "prarusky" a v každém čtvrtém verši rozeznávám něco jako "jom ražděnia" ("jom"= hebrejsky "den"). Až jsem to jednou nevydržela a šla jsem se zeptat Miss Liz, jak na tom s tou angličtinou je. Vůbec mě nechápala a začala mi říkat něco o tom, že dneska měli psát slova na "r" a on pokreslil písmenem "R" celý svůj papír a části papírů ostatních dětí u stolečku. Když jsme se konečně pochopily, čučela na mě nevěřícně: "Jasně, že Eliáš mluví ve škole anglicky, normálně v pohodě. Patří k těm lepším."
Se mnou sice mluvit nechce, ale to neva, sloužíme s Jakubem jako pevné české pilíře... ;-) A zřejmě budeme potřeba čím dál víc, dnes chvilku koktal, než z něj vypadlo: "Jak se řekne česky tomorrow?"
Zdá se, že mu nakonec ty jazyky třeba i půjdou, každopádně ho fascinujou. Tady nakreslil přání k narozeninám babičce:

Zajímavější je ovšem zadní strana...

Aby jako nikdo nebyl na pochybách... ;-)

2) Začala jsem chodit do Ulpanu studovat hebrejštinu. A zatímco můj pětiletý syn si pohrává se čtyřmi cizími jazyky a čtyřmi různými písmy, já potim krev. Jak už jsem říkala: hebrejština je naším uším znělý jazyk s poměrně jednoduchou gramatikou a i do toho písma se dá proniknout. Ale dá to fakt práci! :-) Po čtyřech dopoledních hodinách výuky mám pocit, že se mi kouří z uší a potřebuju si jít lehnout. Ve třídě je nás pětadvacet z osmnácti zemí, fakt taková partička pana Kaplana, akorát my nemáme Hymana z Polska, ale Ervína ze Švýcarska. Zatím máme za sebou první dva dny během kterých jsme probrali dvě třetiny abecedy a polovinu všech mých dosavadních znalostí, které jsem nabrala za půl roku. A jak dětem doma vysvětluju, že otázka "proč?" nemá, co se lingvistických zapeklitostí týče, žádný smysl - sama jsem se dneska nachytala, jak rozhořčeně vykřikuju ve třídě: "A proč je jako tady písmeno chet a ne chav?" (dvě různá "ch"), přičemž drsná lektorka Roni mě rychle usadí: "Kacha!" ("Prostě tak!"). Mno hele, bojuju. Snad vydržím déle, než Američanka Nataly, která začíná s hebrejštinou od začátku už počtvrté.

3) Chlapci vrostli do hrozně roztomilýho věku, na tohle období jsem se vždycky těšila. Všechno je zajímá a padaj z nich neuvěřitelný hlášky. Eliáš je k nezastavení. Takže když ho zmožená z vlastního studia naložim po škole do auta, musím pak ještě podat teologickou přednášku na téma, zda-li jde člověk do nebe, když umře ("Když třeba stojí dva lidi vedle sebe a ten jeden umře, tak ten druhej se pak podívá a on už tam neni..."); zabrousit do biblické historiografie ("Kde bydleli Adam a Eva? V Česku nebo Izraeli?"), pak se ve mně vzedme snaha vyvažovat náboženské mýty všeobecně přijímanými vědeckými hypotézami, takže pohovořím o Darwinovi, přičemž Eliáš jeho teorie rychle zavrhne jako málo cool, protože "pračlověci neměli tak dobrý jména". Někde mezi výkladem o principech fungování spalovacího motoru ("Tak k čemu máme teda v autě baterku, když neni naše auto na baterky?") se hrozně rozčílím, že svačinu i oběd, kvůli kterým vstávám ráno o dvacet minut dřív, vezeme zpátky v krabičce nedotčené, přičemž všechny objekty uvnitř krabičky nejsou již více poživatelné, páč je na nich v tlusté vrstvě napatlaná mandarinka pocházející ze svačiny Turkyně Elif. ("Mami, ta pomazánka je tak bleee, že to je, jak kdybych měl v břiše živou kočku!") A to všechno uprostřed telavivské dopravní špičky - orgií neblikání, troubení a nepředvídatelného myškování bez jakýchkoli pravidel. Právě, když mi někde v půli cesty rupnou nervy a alespoň slovně si ulevim na adresu taxikáře přede mnou, který namalované pruhy na silnici bere jako laškovnou pobídku k divokému slalomu, ozve se zezadu roztomilým dětským hláskem: "Mami, a co tě víc štve? Že nejim ve škole svačiny nebo ty debilové tady?"
Pak dorazíme do školky k Benovi, který zapřede ještě v autě s Eliášem superhlasitou hádku na téma, které dorty jsou nejlepší. Zdá se, že Eliáš zvítězil se svým oblíbeným dezertem, neboť Ben zmlknul a přemýšlí. Nakonec z něj vypadne: "Mně se líbí, jak panna cotta zpívá tu Máju..."
Když je vysypu z auta, teprve vlastně začíná období dne, kdy bych se jim měla věnovat, vzdělávat je, kreativně je rozvíjet - nejlépe po sportovní, hudební, výtvarné, sociální i emocionální stránce.

O tom, jak, s kým a kde se pak odreagovávám, napíšu zase někdy příště. Lehitraot!



neděle 2. února 2014

Golany vnitřní

Naši milí - já poslední dobou nemám vůbec čas psát. Ty moje kurzy hebrejštiny mi seberou všechny volné okamžiky, normálně dostáváme úkoly a musíme se učit doma. To ale neznamená, že jsme tady přestali žít. Naopak! :-) Je nám tady dobře, snad i čím dál líp. Tak alespoň zatím fotky bez komentáře... :-)
A bude jich hodně! Ode dneška každý den večer jeden fotopost... ;-)
Fotky z Nimrodu:
Nimrod fortress by Slidely Slideshow

A Banias springs: