Nebát se ale modlit.

středa 18. prosince 2013

Vanuka

Jedna z věcí, o kterých jsme doufali, že si je naše děti z pobytu mimo rodnou hroudu odnesou, je kosmopolitní duch. Vědomí, že stačí pár hodin v letadle a jste na jiném kontinentně, v jiné kultuře, lidé tu jinak vypadají, jinak mluví a přece jsou tak stejní. Mlýnek, který v jejich malých hlavičkách začal semílat sotva zasetá semínka kulturních tradic, se právě v prosinci roztočil naplno.

Tak nejdřív Chanuka. Ta byla letos brzo, venku ještě teplo a Jakub na to šel od lesa - posadil děti na houpačku, sedl si uprostřed mezi ně, houpal a vyprávěl příběh o Judovi Makabejském. Děti nadšený, místama měly hokej v tom, proč na Masadě byli zlí Římani a tady zase, krindypindy, Řekové, ale pobrali to. Při zapalování svíček už se pak předháněli, kdo na kvízové otázky (za pět bodů) na prověření pochopení příběhu odpoví jako první.

A přišel čas nácviků na školní besídku. Beník tanečky na téma Holiday of Lights (Svátek světel - Chanuka), Eliáš klasicky Nativity Story (příběh zrození).

Vůbec nebudu rozpitvávat, kolik úkolů z toho plynulo pro rodiče - že mě zase ze všech stran nutili zapnout troubu a péct: tu pečivo na Bake Fair do školy, který, jestli se nepletu, sloužil k tomu, aby škola vydolovala z žáků a rodičů nějaké peníze, aby mohla uspořádat Christmas Fair, kde z nich pak vydoluje ještě víc - pak zase cukroví na Beníkovu besídku - mno - nezviklali mě ani trochu. Už se nedám. Všechno koupený. :-)

Na Beníkově besídce se, bohužel, nedalo fotit, neb tam byla tma a běhalo tam příliš mnoho dětí se svítícíma tyčinkama, barevnýma konfetama a exaltovaná učitelka hudby Yael nutila rodiče tančit se svými tříletými dětmi na divné písně beze slov. Jen se v nich tak různě kvičelo a dělalo "cha cha cha". Jsme se s Benem několikrát nenápadně vzdálili na záchod. Pak chvíli volná zábava, což je ještě větší očistec, než to hopsání. Já s tím teda mám dlouhodobě problém - družit se s lidmi, se kterými mě pojí jenom to, že jsem byla schopná zplodit dítě a pak ho šoupnout do stejného ústavu. Když už to křečovité usmívání začlo být neúnosné, rozrazily se dveře a ozvalo se: "Ho ho ho! Merry Christmas!"
Jo, jo, bodrý chlapík v červenobílém. Děti předvedly celé spektrum reakcí, takže rodiče, kteří si mysleli, že křeč na jejich tváři už zřejmě nikdy nezmizí, si sáhli na dno. Santa si postupně zval děti k sobě na klín, na něco se jich zeptal, nechal se obejmout a dal jim dáreček. Beník vyplňoval mezičas všetečnýma otázkama, jak je to možný, že je tady Santa, když se v Izraeli neslaví Vánoce a Beníkovi nosí dárky Ježíšek. Inu zapotila jsem se. Odreagovat jsem se ale mohla opět veselým smíchem, když si Santa pozval na klín postupně i tři paní učitelky. To vám byla bžunda!  Nakonec jsme se posunuli do místnosti s jídlem, kde rodiče vdechli občerstvení připravené jinými rodiči a děti zbytky rozšlapaly po zemi, milionkrát jsme si navzájem vyměnili formulku o tom, že "children did really great job today" a mohli jsme jít domů.

Následovaly narozeniny Eliášova arabského spolužáka Yusefa. Barevně vyvedené pozvánky jsme na ten víkend dostaly hned dvě, Eliáš si zvolil Yusefa. Bylo to ve velkém. V areálu krásné křesťanské školy Terra Santa v Ramleh, v jejíž útrobách je místnost, kde spal Napoleon...

Byl už několikátý den bouřky, takže byla kosa úplně šílená. V nevytopené místnosti byl pro děti připraven profesionální bavič (pak ještě taky taťka Šmoula a Šmoulinka a obří medvěd), kterému se povedlo rozehřát všechny děti kromě těch našich. (A toho ruského tatínka, se kterým se pokouší tancovat na konci...).
Mno - my, co umíme arabsky akorát pozdravit a poděkovat (tím myslím sebe. Jakub umí o tři věty víc.), jsme taky úplně mezi dospělé nezapadli, tak co se divit dětem, že jo... Já jsem nakonec moc hezky pokecala s tatínkama venku na cigárku (anglicky teda - a většinou o počasí) a hoši se na poslední půlhodinku odhodlali, sundali Yusefovi ze stěny balonkovou výzdobu a všechny ostatní strhli k pinkání si s balonkama. Bavič byl vděčnej, mohl to zabalit a jít domů.

A pak už přišel čas přípravy Eliášova kostýmu, což naštěstí nebylo tak těžké, neboť měl roli jednoho z asi šesti (!) Wisemen (Tří králů), takže doma dostal můj šátek jako plášť a korunu si vyrobil ve škole. Tady ho máme. Prej Wiseman...


Samotnému představení předcházel vánoční proslov a modlitba reverenda Church of Scotland (zakladatelské organizace Eliášovy školy, která ji dodnes provozuje). Aby jeho vánoční slova byla pro děti asi pětatřiceti národností lépe srozumitelná, vzal si na pomoc, a to jsem teda už vůbec nepochopila, mluvící figurku švédského gnóma Svena:
Pokračovalo se koledou v arabštině:

Nativity show byla podle paní učitelky první třídy letos trochu okořeněná o to, že panenka Marie měla kostým Červené Karkulky, Josef byl za Leprechauna, oslík, který je nesl na cestě do Betléma, byl ve skutečnosti kráva - mno hele, nic jsem nepila a jde mi z toho hlava kolem ještě teď. Tady hvězdná chvilka: "Wisemen came to Bethlehem, Bethlehem, Bethlehem. wisemen came to Bethlehem - to see the baby Jesus."
A nakonec, samozřejmě, nejvíc dojemná koleda pro rodiče, děti, přátele školy, učitele, kteří celý semestr tvrdě pracovali, aby mohli příští pracovat ještě tvrději.
Takže Merry Christmas i vám všem! Jedeme na svátky domů, zápisky se asi na chvíli odmlčí. Počteme se v novém roce!

Žádné komentáře:

Okomentovat