Nebát se ale modlit.

středa 4. prosince 2013

Pokroky ve škole

Ačkoli prokrastinuji práci na velkých cestopisných příspěvcích, říkala jsem si, že by byla škoda vynechávat kvůli tomu i ty postřehy z běžného života.
Tedy: pět měsíců pobytu je za námi, z toho tři měsíce už strávily děti ve škole a školce. Ačkoli k nám ze všech stran zní, že děti jsou jako houby, že nasajou všechno, hlavičky mají ještě nepoužité, za chvíli budou umět víc než my...apod; chtěla bych v tomhle stadiu dát do záznamu, že to zas tak automatické není. Hoši se docela snadno učí názvy barev, čísel, různých zvířátek, předmětů, horší už je to pro ně s předložkami, slovesy - když nemají vedle sebe někoho, kdo by jim to přeložil/vysvětlil, motají se v tom. Třeba u Eliáše jsme došli k závěru, že po třech měsících nicnedělání, bude nutné zavést doma doučování, začne se mu to v té hlavě líp třídit. Notabene, když je sice učí psát, ale neučí je psát důsledně správným způsobem, takže to občas chlapec mastí, jak se mu zachce - Jakubovi trvalo tři dny, než mu rozmluvil lidstvu dosud neznámý klikyhák, který Eliáš vydával za čtyřku, a že jí tak prostě bude psát, protože chce.




Předevčírem jsem na ně poprvé zkoušela mluvit anglicky před spaním, nechtěla jsem to původně dělat nikdy, ale potřebovala jsem si ověřit, jak rozumějí. Rozumějí docela v pohodě, jen mě teda rozhazuje, když se snaží mluvit. "Mummy, ani water!" hlásí mi Eliáš, což považuju za důkaz, že se mu to v hlavě mele páté přes deváté - "ani" = hebrejsky "já" - zřejmě to mělo být "I need..." - ale kdo ví.

Beníka jsem ve školce načapala při velmi zajímavém rozhovoru:
Rebecca: "Benik, don't forget you have your two cars here inside the basket!"
Benik: "No jo, já vim, jen se tady musim tlochu plohlabat, abych je našel..."
Rebecca: "And where is your water bottle?"
Benik: "No pšece v baťůžku!"
Tady jsou jeho výtvory jen asi z posledního týdne... Třeba ta chanukia (devítiramenný svícen na Chanuku) se mi líbí moc.

Mno uvidíme. Každopádně si myslim, že se tady tak všeobecně stanou nebojácnějšími. Na výletě na Golanech šli spolu za ručičky se stovkou šekelů do stánku, zahlásili "Two strawberry ice-creams," obdrželi, zaplatili i přinesli zpět. Asi to chce tu správnou motivaci. :-)

1 komentář:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Muhehehe a dalekohled z ruliček od hajzláku :-D Super :-)) Už se nemůžu dočkat až přijedete a klucí zase vletí do svého starého pokojíčku ;-)

Okomentovat