Nebát se ale modlit.

neděle 27. října 2013

Bilance - jak si zvykají kluci

Předně si teda myslim, že pro tak malý chlapečky ani žádný "zvykání si na změnu" moc neexistuje. Domov maj tam, kde je máma s tátou. Jediný, na co si opravdu museli zvyknout, je, že když jdou v noci na záchod, jsou dveře od pokojíčku jinde. To Eliášovi trvalo pár dní a Ben se s chůzí neobtěžuje, většinou čůrá do postele.
Ben šel v září poprvé do školky a rovnou tedy do anglicky hovořící. Byl statečnej, i když prvních pár dní mu bylo fakt úzko. Teď po dvou měsících má totálně obtočené všechny paní učitelky, děsně ho milujou.
Jsou tam čtyři paní na šestnáct dětí, takže to mají všichni docela komfortní, pořád se mu někdo věnuje. S angličtinou je to asi tak, že prý rozumí pokynům. Já osobně jsem ho zatím slyšela napočítat anglicky do deseti a breptat, když si maloval: "Teď počebuju green, teď počebuju blue..."

Eliáš to má o dost náročnější. Ve třídě je 25 dětí, jedna paní učitelka a dvě asistentky. Jenom on, holčička Elif z Turecka a chlapeček Jiang Wei z Číny nerozumí žádnému z jazyků, který se ve škole používá. Ve škole se asi řídí heslem Vladimíra Železného: "Olivy vydávají nejlepší olej, když je nejvíc drtíš." Ten jejich příšernej rozvrh jsem už zveřejňovala - po čtyřiceti minutách hebrejštiny následuje čtyřicet minut arabštiny a pak už si v klidu vydechneme u počítání v angličtině... :-/ Ale pořád se s Jakubem utěšujeme, že snad vědí, co dělají. I když...

Poslední dobou je to s nima náročný. Začalo to tím, že se paní učitelce nepozdávalo, že Eliáš jí listí ze stromů a neumí nakreslit tygra. Kdo ho ještě neviděl, tak Eliášovo monstrum bez pruhů je zde:
 Pokračovalo to tím, že má paní učitelka jisté obavy z toho, jak Eliáš využívá prostor. Když mu řekne, aby si sednul na židli, Eli pětkrát obejde třídu a pak si teprve sedne. Že asi jako jediný z pěti dětí ve třídě v pohodě čte a píše, to se bere samosebou, ale paní učitelku znepokojuje, že když mu na papír nakreslí obdélníček a on má vepsat své jméno do něj, většinou se nevejde. Kvůli tomu si nás volala do školy podruhé. Když běhá, je moc rozevlátý. Pak taky zvrzal vybarvování slona - resp: do půlky postupoval podle zadání, pak ho to přestalo bavit, tak slona pokreslil srdíčkama a písmenkama. Pak taky: ukládá vypůjčenou knihu zpátky na poličku. Ačkoli by paní asistentka byla radši, kdyby tak nečinil, neboť by to pak nemusela dohledávat:

V téhle fázi mě vlastně docela štvou. Mám ho odnaučit něco, co ho celej život učim, jen aby Miss Liz neměla tolik práce. Chápu, že mít ve třídě pometlo, které vybočuje z řady všemi různými směry, je někdy obtížné, ale už jsem naposled psala paní učitelce, že mi v té jeho potrhlosti vidíme velký potenciál, takže dokud zvládá učivo a nemá problémy s chováním, není třeba si lámat hlavu nad tím, proč se někdy chová jako blázen.
Nicméně doma se třeba houpe na houpačce a vykřikuje do světa: "Ani lo medaber ivrit! Ani lo medaber ivrit!" (neumím hebrejsky) nebo si prozpěvuje: "LaDod Moše hajta hava - hyja hyja hou..." (strýček Moše farmu měl...) Čísla do deseti válí líp než já. Arabsky teda neumí ani ťuk a já se mu nedivim. Mno, držte mu palce. I tomu druhýmu. I nám. :-) 

2 komentáře:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Hehe to je prostě boží tenhle článek :-D

Michaela Stěhulová řekl(a)...

Já todle přeposílám dycky našim, protože oni jsou chouďata taky pod nadvládou učitelky, která měla za třídní i mě, a Míša v první třídě sice čte a počítá, ale zapomene přinést list javoru na výtvarku, vyplní pár desítek cvičení v pracovním sešitu dopředu (ale jen ty, co ho baví a ještě podle "svého zadání") a ták... I když Elda je ještě o rok mladší.

Okomentovat