Nebát se ale modlit.

sobota 28. září 2013

Začalo období návštěv, s Jakubem už provádíme paralelně

Skupina A: velke ceske scenaristicke jmeno (asi nejvetsi) - dale uz jen VCSJ - a ja (Lenka)
Skupina B: Jakub, Beník, Eliáš, bratránek Pavel, jeho žena Vlasta

Skupina A: máme sraz v jedenáct, po cestě několik policejních zužení silnice bez zjevné příčiny, mám pocit, že někoho hledají, pak v celém Jeruzalémě nezvykle intenzivní policejní manévry, v ulicích je vidět i vojáky, není kde zaparkovat, hlavní tahy se sotva pohnou. Inu, končí svátky, bezpečnost je zesílená, do toho se poslední dobou množí incidenty na Chrámové hoře, policie některé ulice kolem starého města uplně uzavřela. Nakonec si konečně asi v 11:50 s VCSJ potřeseme rukou a vcházíme do hradeb starého města.



Skupina B: snídáme dlouze a pomalu. Dětem pětkrát řeknem, ať se obujou, balíme pitíčka, svačinky, plavky, ručníky, obujeme děti sami, jdeme k autu, pětkrát se pro něco vrátíme a konečně odjíždíme.

Skupina A: V ulicce ku Chramu boziho hrobu je desne narvano, rozhodujeme se tam prozatim nejit. S mapou na iPhonu se snazim trefit co nejrychleji na ulici El Wad - hlavni tah muslimskou ctvrti stareho Jeruzalema. Moc to nejde, kurzor na mape mi ukazuje moji moznou polohu jako oblast cca o velikosti krestanske ctvrti. Pecu na to, volim analogovou cestu, ptame se arabskych stankaru. Jsou dnes hrozne mili, nasmeruji nas spravne. Na El Wad potkavame lidi v pomeru jeden civil ku jednomu vojaku ci policistovi. Je tu zvlastne husto. Dve ste metru pred vchodem do tunelu u Zdi narku najednou kordon policistu prehradi celou ulici. Dojdeme asi tak do ctvrte rady pred kordonem, atmosfera docela rychle houstne, muslimsti obyvatele se tlaci na kordon, tlaci se zezadu na nas, krici, dozaduji se volneho pruchodu domu nebo do obchodu. Po zuby ozbrojeny kordon mlcky stoji, drzi zabrany a nepousti nikoho. Neni to prijemne. Citim zodpovednost za bezpecnost VCSJ, otacime to zpet, chceme dojit k rakouskemu hospicu na hranici El Wad a via Dolorosa - prochazime mezi dalsimi desitkami uniforem, ktere za nami prehrazuji ulici dalsimi barierami. Deset metru pred hospicem se ptam arabskeho kluka, kde je hospic. Usmeje se a vede nas nahoru. A jeje. To jsem zas trubka,  uz lovim v kabelce drobne.



Skupina B: plazove zabavy pred starověkými oblouky Herodova akvaduktu v Cesareji. Kluci a Vlasta jsou zklamaní z vlnolamu, nemuzou tak radit ve velkych vlnach jako u nas doma. Pak hlad. Objednavame toast, uvnitr je trochu cottage cheese a cele to stoji ctyricet sekelu. Se zblaznili... No jo no. Pak jeste zmrzlinka, kluci tradicne pulka na tricku, ctvrtina rozpatlana po tvarich a ctvrtinu dojida tatinek. Jdem za kulturou do areálu vykopávek.



Skupina A: Nas pruvodce Amir je na strese hospicu jako doma - tamhle Chram boziho hrobu, tamhle Damašská brána, Skalni mesita, tamhleten dum s dvema policisty na strese je domov rodiny Ariela Šarona. Porad nas chce fotit. Bere VCSJ fotak z ruky, me podrzi kabelku, aby nam to sluselo, prej bezte k sobe bliz a jeste bliz... je v nas mala dusicka, to ne ze ne... Ale v pohode, kabelka i fotak se nam vraci zpet. Je to zvlastni situace. Potkali jsme se pred pulhodinou, ted nas tady cizi kluk nuti se k sobe vinout na fotkach, ktere VCSJ priveze domu ukazat rodine ze svate zeme. Chci teda Amirovi podekovat a zbavit se ho. Davam mu drobne. Diva se mi do oci a mince mi vraci: "Ne to ne, ja to udelal zadarmo." Je mi to divne, cekam, co z toho bude. "Mate hlad?" pta se na ceste dolů. Aha, tak takhle... "Nemáme, Amire, vážně ne." Pokrčí rameny, že jako v pohodě, vyjedeme znovu na El Wad a policejni zabrana je primo pred nami. Minimalne patnact zen a muzu v plne zbroji. My ale chceme ke Zdi narku, tohle je nejjednodussi cesta, ptame se znovu Amira, co teda s tim. "Jen bezte, vas pusti, oni nepousteji jen nas, turisti muzou." Jdeme teda, policiste se rozestupuji, prochazime skrz ne, dalsi bariera uz je na dohled.



Skupina B: Jsme ve vykopavkach stare Cesareje. Kluci jsou blazeni v amfiteatru. Vylezli na podium a zpivaji nam divakum pisne, prevazne vlastni tvorbu v jakesi svahilstine. Nemuzem je sundat dolu, cas bezi, za chvili zaviraji areál. Ale za nami jeste asi tricet Nemcu, to zvladnem.



Skupina A: Prosli jsme ctyrmi dalsimi barierami, ulice se dost uvolnila, muslimove, kteri nemuzou projit, zmizeli v utrobach kramku nebo posedavaji na zemi a cekaji. Tenze ve vzduchu. Dochazime na misto, kde jsme to predtim vzdali. Dav proridl, ale je tu. Mlady imám si rozlozil pred kordonem koberec a silnym hlasem tu lidem cituje verse z Koranu. Mlady policista na druhe strane kordonu si ho toci na malou kamerku. Jdeme kolem imáma, zase hladce skrz kordon a zustaneme stat mezi asi deviti muslimy, kteri si na dlazbe El Wadu pred kordonem rozlozili koberecky a modli se. Uz se bali, opatrne jdeme dal. Posledni kontrola pred pruchodem ke Zdi. VCSJ zapomene kamerku na stole pred elektronickym ramem a pobaví ho, když parafrázuju jeho vlastní slova: "Kamera hýr." Neco si zacnem povidat a pak nas to na konci tunelu prejde. Zapomneli jsme rec. Stojime na prostranstvi pred Zdi narku. Me to teda posadi na zadek vzdycky a zda se, ze nejsem sama. Rozdelujeme se do muzske a zenske sekce.



Skupina B: stojime pred zavrenou branou do areálu. Uvnitr, pochopitelne. Kdo by to byl cekal. Pavel preskoci zed, coz v klucicich crocsech a Vlastinych zabkach nepripada v uvahu. Chvilku zvazujeme alternativy, ale co se da delat, budem to muset nejak vyresit, ze jo. Pod branou je mezera. Ach jo. Tak jo. Kutululu... A Ben je na druhe strane. Strejda Pavel lehce prekvapen. Zpod brany se kutali dite - a hele - von je to Ben. Lup! A prikutali se Elias. S Vlastou a Jakubem uz to nema tak hladky prubeh - nekomu prekazi nos, nekomu prsa... ;-) cele vykutalena skupinka se pak oprasi a zamiri do souvenir shopu.

Skupina A: Zed je velka, Zed je mocna a neco silneho v ni je i pro dva cynicke v komunismu vychovane ateisty. Na Chramovou horu dnes turisty nepousteji. Uz jsem se naucila chodit v tom, koho se mam ptat na Haram as-Sharif a koho na Temple Mount, dnes tedy bez faux pas. A bez prohlidky Chramove hory. Projdeme via Dolorosa pozpatku, vyjdem z hradeb stareho mesta, mijime dalsi policejni kordony i jednotku na konich. Pri pruchodu Svatostepanskou branou slysime ranu - jako kdyz nekdo klepe koberec. No jo, to mohlo byt cokoliv. O par kroku dal uz ale slysime v zadech strelbu, tak sto metru za nama. Arabsti kluci hazej pred kordonem praskaci kulicky, zni to uplne stejne. Navstivime Getsemanske zahrady a Chram narodu, nad zahradami pred vystupem na Olivovou horu si dame kafe. Par minut nam staci na odhaleni me naproste ignorance ve filmove vede, tak radsi jdem vyslapat ty schody. Nahore na hore prohlidka klastera Pater Noster, ktery oznacuje misto, kde Jezis naucil sve ucedniky otcenas. Modlitba je tu ve vsech svetovych jazycich. Na vyhlidce na vrcholu hory obdivujeme stare mesto z nadhledu, chceme se dopatrat toho, proc je dneska ve meste tak husto, cimz okamzite rozdmychame ostry spor mezi zidovskou turistickou pruvodkyni a arabskym prodejcem pohlednic. Pravdy se nedobéřeme. Cas na pivo a relax, vracíme se stejnou cestou do města.





Skupina B: Cas na pivo a relax, vracime se domu. Udalosti si objednavaji zivy vstup, cili tatinek musi do mesta, maminka v Jeruzaleme, tak good luck mila zatim bezdetna navstevo, mate nase dve zlaticka na krku. 

Skupina A: vymotavame se starym mestem zpet k Jaffske brane. V utrobach suku zhruba v puli cesty potkavame Amira. To uz jinak nejde VCSJ u nej v obchode musi utratit posledni sekely. Kupujem si pak jeste jedno (teda dve) z nejdrazsich piv a cigaret na svete a sedime si ve stinu Jaffske brany, pozorujem ortodoxni zidy, kteri spechaji do mesta na sabat. Dochazi mi, ze VCSJ za cely den nic nejedl, coz mi prijde jako katastrofalni selhani me pruvodcovske funkce. Vecerime tedy bramburky z igelitove tasky, ktere jsme predtim pro lepsi smak povaleli na svate dlazbe svateho mesta. Dorazi i Marina s Jessikou.

Stihnem se jeste chvili trumfovat, kdo mel nejhorsi poznamku v zakajde a je cas se rozloucit. Dojdu ke garazim, kde jsem rano totalne vynervena zaparkovala auto. Jsou zavrene, zelezne rolety spustene, tam neproklouzne ani myska. Na patniku pred vraty sedi a pokuruji kluci z ochranky. Mate auto uvnitr, co? To mate blby, je sabes, zavirame ve ctyri. Jo, tak vy jste z Tel Avivu? Tak to mate jeste blbejsi. Co budete delat? 
Pak je to spickovani prestane bavit, poslou se mnou chlapicka k autu, ktery umi anglicky tak akorat, aby rikal "left" a "right" obracene, coz se pri navigaci v utrobach garaze ukaze jako lehky hendikep. Ale dojit k platebnimu automatu me nenecha, proste to mam dneska s trochou stresu, ale zadara. Good bye, Jerusalem, brzo se vratim, protoze tohle misto ma pokazdy neco.

Žádné komentáře:

Okomentovat