Nebát se ale modlit.

pátek 20. září 2013

Poprvé na koberečku

Začalo to tím, že mi Jakub volal, že mu paní učitelka volala, že Eliáš jí listí ze stromu.
Vybuchla jsem smíchy.
Nicméně choť mě ujistil, že to paní učitelka myslela vážně, zněla prý dost ustaraně. Jakože prý, majíc ve třídě celou řadu národností a náboženství, nevěděla přesně, jestli to u nás doma není zvykem. A taky je to původem Britka, která žije už patnáct let v Izraeli, což v sobě samo o sobě spojuje hned dvě dimenze nafrněnosti. No nic. Chvilku jsme se bavili tím, že jsme si vymýšleli, že jí příště řeknem, že jsme nestihli snídani, jestli by si nemohl na školní zahradě zase trochu naškubat, a s ukončením hovoru jsme to pustili z hlavy.

Nicméně při vyzvedávání už na mě Rachel čekala a zvala si mě na židličku vedle sebe, jakože na to, co mi chce říct, bych si měla na chvíli sednout. Vážný pedagožčin výraz mě neděsil, čekala jsem jen tu veganskou stravu, tak si zvesela přisedávám: "Jasně, to listí - blbost, ne?"
"Ne, ne - nejde jenom o to, jen si sedni..." Zhluboka se nadechne, naposledy se zamyslí a volí slova: "Víš, mě se zdá, jako by měl Eliáš problém s porozuměním..."
Zvedám jenom obočí. Prokristapána, je snad třetí tejden ve škole, kde nerozumí hlavnímu vyučovacímu jazyku a v životě neslyšel ani ty dva další, který do nich sypou taky. Co čekala? Že bude plynně tlumočit?
Ona pokračuje: "Já vím, že on anglicky neumí, ale to ostatní děti taky ne. I když pravda, ony třeba rozumí hebrejsky... (!) ... Já mu třeba každý den říkám, že po svačině nemá krabičku a pití nosit zpátky do třídy, že to má nechat u stolečků venku a jít si hrát na hřiště. Ale on to stejně vždycky nese zpátky do třídy. Třikrát mu to řeknu a on to stejně vždycky udělá..."
Pořád nevím, co na to říct. Celý mi to přijde ujetý - je to fakt takovej problém? Zkoušim ho z toho nějak vysekat: "Tak hele, třeba to chtěl po sobě jenom uklidit. Nebo si myslí, že by se mu to tady ztratilo a bojí se o svojí krabičku s Bleskem McQueenem..."
"No, ale to přece nemusí, já mu to říkám každý den, že se s tím nic nestane. Nemá on problémy s porozuměním ve svém jazyce?"
Nemá. Má problémy s posloucháním, to ano. V duchu myslím na to, s jakou anglickou slovní zásobou sem to pětileté děcko přiletělo: "Pumpkin, lollypop, umbrella..."
"Dobře, Rachel, já s ním o tom promluvím -tedy: když je přestávka na svačinu, má si vzít z baťůžku svačinu a pití, jít si to sníst ven, po deseti minutách má věci opustit, tak jak jsou, jít si hrát na hřiště, po dvaceti minutách se vrátit, teprve si vzít své věci a ve třídě si je uklidit do baťůžku - je to tak?"
"Ano, přesně tak."
"Nuže dobrá, řeknu mu, ať to tak dělá..." i když mám velké pochybnosti o tom, že tyhle instrukce bude schopný doposlouchat do konce. V češtině. Mno nic. Ještě něco, ty důro britská?
"A tygr. Dnes jsme malovali tygra. Je to támhle na nástěnce. Ať ti ukáže, kterého tygra namaloval on."
Jdeme tedy s pojídačem listí k nástěnce. Spousta oranžovo-černých velmi dobře vyvedených roztomilých tygříků. V koutku je oranžová ledabyle načrtnutá příšera - má třikrát hrábě jako nohy, hokejku jako ocas, dvakrát fialové hrábě jako ruce - nějaký jako-uši, jinak nic. Černé proužky nemá, má jen oranžové tečky. Všude okolo něj poletují velikánská zelená písmena, která dohromady dávají ELIÁŠEK TIGER. Jo, jo, tenhle talent bude mít zřejmě po mě. Celou základku z kreslení trojky, dodnes si živě vzpomínám na to veřejné ponížení, když jsme malovali maminku a pak jí museli vystavit na nástěnce. Všichni spolužáci pištěli hrůzou, když moje maminka-gremlin zaujala své místo mezi ostatními fešnými maminkami.
Mno nic, odcházím tedy ze třídy jako zmoklá slepice, dodělá mě asistentka Lisa u vchodu: "A on už někdy do školky chodil? U vás doma?"
"Ano, chodil, Liso, chodil. A měli ho tam rádi." Dojatě vzpomínám na pana učitele, který měl Eliáše vážně rád, právě proto, že je to trotl a chodí po světě křivolakými cestami. Vždycky říkal, že kdybychom byli všichni stejní, svět by byl děsivý místo.
Mno, jdem.
"Pročpak si, Eli, nenamaloval tomu tygrovi aspoň pruhy?"
"Von je ztratil, mami. Dal je těm ostatním tygrům. Všichni ostatní tygři je měli, tak tenhle je neměl."
Je k zulíbání, ten náš hošík, snad to vzdělávání přežijou. Paní učitelky a on.

2 komentáře:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Tak tohle mě pobavilo i dojalo zároveň. Jste všichni moc stateční, kluci si brzy zvyknou...Je fakt, že Elda má povahu přelétavého motýla, ale jak řikíš, že říkal jeho učitel, kdybychom byli všichni stejní, byla by to hrůza a hlavně nuda, ne ;-) ?

Anonymní řekl(a)...

Kreslení... Proč si všichni ve školce, škole a vůbec myslí, že je tak důležitý ?! Mne kdyby nějaký psycholog chtěl léčit kreslením nebo se z toho o mně něco dozvědět, v lepším případě pohoří, v horším mě pošle léčit na úplně jiné uzavřené oddělení jako deformovanou osobnost... A to ne-uklízení a následné opožděné uklízení krabiček je taky pěkná pitomost... Držte se a nezcvokněte ! *M

Okomentovat