Nebát se ale modlit.

středa 11. září 2013

Masada

Král Herodes Veliký vládne Judei pevnou rukou. Přesto potřebuje variantu, útočiště v případě, že by se proti němu židovský národ vzbouřil nebo byl napaden z Egypta. A tak si v roce 37 př.n.l. nachází osamělý útes na hranici Judské pouště a břehu Mrtvého moře, kde začíná budovat pevnost.
Když je pevnost v roce 30 př.n.l. dokončena, skýtá neuvěřitelný luxus. Ač vybudována na stolové hoře v poušti, jsou v ní lázně i veřejný bazén. Vodou je zásobuje obří nádrž na vodu ve skále, která zachytí vodu ze dvou pramenů, které tečou jen na jaře. K tomu řada cisteren na vodu dešťovou. 

V roce 66 n.l. je Herodes Veliký dávno po smrti, Judeou (na jeho slova došlo) otřásá povstání židů proti římské nadvládě. Římská posádka Masady je obelstěna zélóty (židovskou náboženskou militantní frakcí) a Masadu obsazují povstalci. Z pevnosti vyjíždějí na ozbrojené útoky proti Římanům.



V roce 70 dostávají vzbouřenci těžkou ránu. Jimi dobytý Jeruzalém dobývají Římané zpět a do základů boří Druhý chrám. Posádka Masady se rozšíří o rodiny, ženy a děti, uprchlíky z Jeruzaléma. Je jich celkem asi tisíc a stávají se štvanci. Desátá římská legie táhne na Masadu.

Římany vede Lucius Flavius Silva, zkušený velitel, který nečeká, že dobytí stolové hory bude snadné. Místo obtížného výstupu těžce ozbrojených vojsk po úzké cestě na vrchol hory, volí delší variantu. Chce povstalce vyhladovět.


Posádka Masady ale odolává. Má bohaté zásoby vody, množství skladů, na planině pěstuje základní potraviny, chová zvířata. Na úpatí posledního útočiště povstalců vyrůstají kamenné tábory Římanů. Obrysy římských ležení jsou z výšky Masady patrné dodnes.




Lucius Flavius nařizuje svým ženistům, aby začali ze západní strany hory vršit val, po kterém by se mohlo vojsko na Masadu dostat. Pracují soustředěně, val roste každým dnem, obyvatelům Masady se začínají odpočítávat poslední dny do porážky, do zmrzačení mužů, znásilnění žen, odvlečení do otroctví.



Na jaře roku 74 je rampa těsně před dokončením. V synagoze v pevnosti rozhodují zéloti o dalším postupu. Náboženské svitky v aramejštině, hebrejštině a řečtině ukrývají pod podlahu synagogy. Nikdo z nich nechce být zotročen.


Přichází den římského triumfu, už se nedá nijak odvrátit. Dobývací věž je vytažena před zdi Masady, aby kryla práci beranidla. Po západu slunce beranidlo proráží zdi pevnosti, vzplane požár.


Římané se stahují, chtějí vyčkat, až dohoří oheň a vyjde slunce. Židé v pevnosti mají poslední noc. Pomocí keramických střepů losují ze svého středu deset jmen. Deset mužů. Když na ně padne los, už vědí, co mají dělat.

Po východu slunce vystoupá Lucius Flavius se svými muži na vrchol hory. Nikdo se jejich příchodu nebrání. Na celé planině je ticho, nikde žádný pohyb, žádný zvuk. Dům od domu obcházejí dobyvatelé pevnost a nacházejí samá mrtvá těla. Masadská planina je nasáklá krví zélotů, posledních povstalců židovské rebelie, kteří dali přednost smrti ve svobodě před otroctvím.


Dnes na Masadě přísahají věrnost armádě vojenští rekruti, proudí skupiny turistů, rabíni s tou historií mají trochu problém (židé musejí usilovat ze všech sil o zachování života, ne páchat hromadné vraždy a sebevraždy) a dole v zázemí lanovky (můžete si samozřejmě vyšlápnout "snake path" chcete-li) je obří food court s McDonaldem.


Tu vlaštovku dostali hoši od pána, který je pozoroval přes stůl, jak se radujou z hranolků, pak řekl, že jsou "beautiful" a poskládal jim tenhle papírový výtvor, na jehož křídlo se snažil namalovat Davidovu hvězdu a děsně to zvrzal. 
Na závěr ještě Joshua tree v poušti, který se prý přes zimu zase zazelená. A cesta zpět do oázy Ein Gedi, o které napíšu příště.

PS: A ještě douška na závěr. V roce 2009 během návštěvy papeže Benedikta XVI v Israeli točil Jakub s kameramanem v Jeruzalémě mimo jiné i o Chrámu svatého hrobu. Taková složitá story, to dáme jindy. Pro celkový záběr chrámu vzburcovali nějaký sousedící patriarchát či co a žadonili, aby je vpustili na chvíli točit na střechu. Otec Bernt se nakonec smiloval a pustil je tam. S Jakubem se dali do řeči, ukázalo se, že otec Bernt je původem z Bavorska a strašně miluje pivo. Český hlavně. Německý docela. Izraelský moc ne. Jakub slíbil, že mu příště přiveze Plzeň. Mno, ale byli zaskočeni - oba dva, když tak stojí proti sobě o čtyři roky později na Masadě a říkají si - je to on? Není to on? 


Takové věci se stávají jenom tady. Good night and good luck!








1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Historie dobrý, ale ty červený šaty skvostný ! Viktorka ? *M

Okomentovat