Nebát se ale modlit.

sobota 31. srpna 2013

Trošku prý plakal...

Přicházím ke škole, paní učitelka Rachel zrovna nese něco do třídy, povídá mi, že Eliáš trochu plakal. Eli mě vidí přes sklo a maže rychle ke dveřím, ani mu asistentka nestihne dát na záda baťůžek.
"Mami, proč jsi nepřišla hned po svačince?"
"Říkali jsme ve dvanáct, Elí, ty jsi prý plakal - jak to?"
"Jo, plakal jsem, protože jsem si myslel, že už pro mě nikdy nepřijdeš. Já jsem plakal několik hodin!"
Tak ještě sedíme chvíli na lavičce na školním dvorku a povídáme si. Eliáš je naštvanej, že paní učitelka psala pro ostatní děti na tabuli jeho jméno i v hebrejštině a to on si zásadně nepřál. Ale jinak si pochvaluje, že je Rachel legrační. To mi přijde super, je to v jeho očích nejvyšší kompliment. Taky mi vykládá třeba toto: "Svačinku jsme si jedli tady u toho velkýho stolu venku, ale Rachel říkala, že až bude venku zima, budeme jíst u našich malých stolečků ve třídě..."
Divim se, že to pochytil, když ráno přicházel do třídy s řídkými znalostmi slovní zásoby naučené v modřanské školce: "pumpkin", "umbrella" a "ice cream".
Bude dobrej.
Dostal školní tričko, které nosí všichni žáci. Bylo vtipný, jak se v poledne proplétali pětiletí prďolové mezi dvoumetrovýma maturantama.
Doma pak dort za statečnost.
A v pondělí zas. A malej brácha taky v pondělí začíná. Tváří se světácky, ale myslim, že tam to bude ještě větší oříšek... Mno nic. V pondělí mé první volné samostatné dopoledne. Asi půjdu ve staré Jaffě na blešák a pak na ledový kafe... jo, zhruba tak... ;-)
Jinak masky máme, půjčené z ambasády. Bunkr je od nás sto metrů. Večer asi zabalim pohotovostní tašku, jen tak, pro jistotu. Ale pořád jako většina lidí tady věříme, že do Izraele ze Sýrie nic nepřiletí. Z Libanonu asi jo, ale Iron Dome je rozmístěn, vojáci na severu v pohotovosti, snad budou škody co nejmenší.

1 komentář:

Jiri Szanto řekl(a)...

hezky a pěkně . a držíme na pondělí palce
Sz.

Okomentovat