Nebát se ale modlit.

čtvrtek 8. srpna 2013

☺ Ráno samá rána

Dneska to má grády. Jakub vstával ve čtyři a odjel, my v krásných osm. Dětem cereálie s mlíkem, Bena dokrmit, je tady s těma věcma ještě dost nešikovnej. V polovině už nechce, ok, koukejte na pohádku, já jdu ustlat. Muj vzorne vychovany chlapec ale po sobe chce zbytky uklidit, nese misticku do kuchyne, kazde dva metry mu to vysplouchne a udela louzi na dlazdicich, v kuchyni to nejak vubec neda, miska křachne o podlahu. Vybiham sprintem z loznice, jednak jsem nastvana a druhak chci co nejdriv uklidit strepy od deti pryc. Nohy mi ujedou na prostredni z louzi. Rana jako krava. Na oba lokty. Kdyz jsem asi po trech minutach lapani po dechu schopna se zvednout, z loktu mi kape krev, z vlasu mliko. Chci sebrat ty strepy, ale je mi na omdleni, zvazuju, co je vetsi riziko. Na druhy pokus strepy seberu a odplizim se si lehnout. Ruce jsou pohyblive, ale boli pekelne. Elias utira podlahu, nese mi napit vody. Nakonec vezme iPad, chvili neco kuti a pak mi to starostlive prinese ukazat: "tady jsem ti, mami, vybral pisnicky pro nemocny lidi."
Smich leci, kamaradi, tohle mi vybral:


3 komentáře:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Tak beru zpět. Tohle mě nejvíc pobavilo :-D hlavně ať se ti lokty brzo zahojí a hlavu od mlíka umejes ;-)

Lenka Szanto řekl(a)...

Jeste narazenej zadek jsem zapomnela dodat... ;-)

Anonymní řekl(a)...

Jéjé, televize jedna zraněná, ti vaši kluci jsou ale super banda ! Úplně toho Elíška vidím, jak tě opečovává :-) *M

Okomentovat