Nebát se ale modlit.

čtvrtek 15. srpna 2013

Hospodyňkou těžce a pomalu, aneb co žije v díře pod olivou

Když tehdy přišla naše paní bytná a nad vybledlou trávou na zahradě sama zbledla ještě víc a dala nám čočku, že blbě zalíváme ("look, everything is dying!"), začala jsem tušit, že ta moje mise tady ani tak nebude o tom "jaký si to uděláš, takový to máš" ale spíš "raduj se z toho, jak ti to nalajnujou ostatní, nic jiného ti nezbývá." Nuže už se skoro měsíc snažím radovat se z každodenního zalévání a došla jsem k závěru: je mi to stejně ukradený jako předtím. Květinám nerozumím, rozeznám leda tak banán a vánoční stromeček, navíc u toho vždycky proberu z letargie veškerý bodavý hmyz z okolí. A to, že některé exempláře kolem zdi vypadají fakt pěkně, mé k bujné floře netečné srdce neobměkčí, nemůžu si pomoct, asi jsem zlý člověk.
V díře pod olivou něco je. Myš si nemyslim, ta strakatá kočka už u nás skoro bydlí. Hadi tu prý jsou, ale , ač teda ani v zoologii nejsem přeborník, podzemní tunely bych od nich nečekala. Když jsem tak zkusmo strčila hadici, zmizela nejmíň metr pod zemí a tunel určitě vedl dál, voda se nevracela na povrch, ale mizela v díře. Když jsem hadici zase vytáhla ven, vyběhli po chvíli tři ti obří sedmicentrovi švábi s krovkama, nebo co to je... To jako oni dokážou vyrobit takový tunel? Každopádně mi to vrtá hlavou, už jsem třeba vykoumala, že jestli je to švábí díra, naleju tam kyselinu. Tuto fanstastickou myšlenku jsem si naštěstí sama včas zcenzurovala, zase úplně nechci, aby nám chcípla ta asi šedesátiletá oliva, že jo. Mno takže to by asi bylo k úskalím mého zahradničení.
Hodně samozřejmě, jak už jsem psala, peru, vařím, uklízím, tyhle věci mě tedy neminuly ani v Praze, ale dělám je nerada. A tady obzvlášť. Zaberou většinu dne, radši bych šla s klukama na kolo nebo na pláž. Taky jsem se dala na pečení. První dva koláče strávníci mohutně pochválili, ale pohledem už hledali místo, jestli by se nedal jejich kousek nacpat někam pod stůl. Třetí kousek mám ve sbírce dnes. Nejdřív foto z Apetitu:
Obrácený banánový koláč s karamelem, kdybyste nevěděli. V kuchyni bylo hodně banánů, inu pustila jsem se do díla.
Dodržela jsem postup do puntíku. Toto je výsledek:

Takže bacha, jestli budete zlobit, přijde si pro vás v noci můj koláč!


5 komentářů:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Solidní blemcanec :-D Jinak tu díru pod palmou bych viděl třeba i na krtka, nebo hraboše, kdysi jsem viděl i na kabelovce, že takový ty obří tarantule si dělaj nory :-D

Petr Vorlicek řekl(a)...

Ať je to co je to dal bych tomu jméno, pak se to nebude zdát tak hrozivý. Všechny žáby a hlodavci a další tvorové co žijou u nás na terase/pod terasou případně pod fasádou maji jméno HUGO! :)

Marketa Zuares řekl(a)...

Příště řekni domácí:"Je málo vody v Kineret!"...
A prosimte mi vyfot jeji výraz:))))

Anonymní řekl(a)...

tohle jsem musela ukázat michalu snížkovi! smál se asi 10 minut:)) umíš moc! (kam)

pavs řekl(a)...

nejdřív salva smíchu u mě, pak u všech v práci :)
ani nelze publikovat, k čemu všemu všemu to přirovnávali... :))

Okomentovat