Nebát se ale modlit.

pondělí 5. srpna 2013

◙ Anatomie jedné frustrace

Nechám se dobrovolně uvrhnout do totální izolace. Říkám si, že to zvládnu, odpočinu si, vydechnu a tak. Přijdu šmahem o všechny kamarády, známé, společenský život, práci, širší rodinu. Slibuje se mi, že teď budem víc spolu jako rodina, bude to pro všechny z nás dobrodružství. Good.
Není to tak. Neměli jsme měsíc na aklimatizaci a poznání země, nejsme víc spolu, je to jak nejkoncentrovanější tresť mateřský - ale bez babiček, bez kamarádek, bez chůvy, paní na žehlení, bez kontaktu. Obyčejně mi stačí týden bez lidí, abych začla vyšilovat. Teď je to měsíc a něco. Manžel se změní z rozvibrovaného reportéra do manžela tak zhruba někdy kolem půl jedný v noci. Teď už tu skoro týden není.
Děti tu mají jen sebe a mě na všechny emoce a interakce, které poťrebují za den vystřídat. Výsledek je, že máme všichni tři obstojnou ponorku. Předpředevčírem jsem mluvila deset minut s pánem u supermarketu, předevčírem dvacet minut s pánem na pláži (u toho prvního nevim, ale u tohohle mám tak nějak podezření, víte takový pocit, že impulsem k rozhovoru nebyla touha inteligentně si s cizinkou pohovořit o současném geopolitickém postavení Izraele ve světě, ale fakt, že mi lezou prsa z plavek), včera jsem pět minut mluvila se sousedkou Mayou a jedním arabským dělníkem, který neuměl jinak než arabsky. Zbytek času řeším, kdo bude mít modrý talířek, kdo delší vidličku, proč se nesmí brácha strkat v moři pod hladinu, proč se po holubech neházejí kameny a proč se neboří hrady jiným dětem.
Moje jediný štěstí je, že mi pití o samotě nechutná. 
Večery trávím buď na sociálních sítích v touze po lidském slovu nebo četbou. Já nána jsem začla číst Elementární částice. V noci se mi zdají sny o hádkách. Ráno najdu počůranou postel, rozlitý džus, vykydaný jogurt, nespláchnutý záchod, drobky posypaný gauč, rozházené oblečení. Upínám se k září. Děti půjdou do školek. Nicméně kurzy hebrejštiny odkládám na leden, od září vypisují jen ty, které začínají v neděli. A v neděli tady začíná pracovní týden a Jakub točí. Už si nedělám iluze.
Včera jsem na něj po skypu byla protivná, sama chápu, že to k ničemu nepovede. Tak mu ráno napíšu sms, že už se na něj těšíme a ona přijde na ten telefon, co nechal doma (imessage).
A došly mi cigára.

7 komentářů:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Teda pár dní jsem tu nebyl a docela jsem si početl. Zkus pro kluky vymyslet nějakou aktivitu, která by je bavila a mohli by si jí sami tunit do dalších směrů, jako třeba kreslení obrázků klacíkem do písku (kdo větší, ten vyhrává) nebo tak něco, aby vás ta ponorka nezajela totálně ;-) Jinak tady včera byla taková bouřka, že jsem až dnes ráno zjistil, že si s sebou vzala i ten plastovej teploměr co je (byl) na dveřích na balkón, pokusím se někde sehnat novej ;-)Jinak tady vše ok, až na to vedro, už to začíná bejt otravný...jinak good ;-)

Anonymní řekl(a)...

Hned bych vedel - okolo je mrak krabicek... :o)
http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC1ECM0

vop

Lenka Szanto řekl(a)...

Vope, cece, to vubec neni spatny! Ze bychom se pustili do tehle magoriny?

Pavel Vorlíček řekl(a)...

No jasněěě, to je bude bavit, něco jako hledání pokladů, to je super ;-)

Anonymní řekl(a)...

chce to mit trochu stesti pro pocatek na nejaka hezka mista (aby to cloveka neotravilo, sak to znas, kdyz si koupis chlast a hned z prvni lahve e ti udela soufl... :o), ale klukum se to obycejne libi a kdyz se na to podivas z te lepsi stranky, ony ty krabicky minimalne z poloviny vznikaji na zajimavych mistech, na ktery by clovek nikdy nevyrazil, protoze o nich nevi... Mozna proto bych tipnul, ze je v turisticky exponovanych destinacich nutne cist mezi radky a odhadovat, jestli ta krabicka vznikla "jen tak" nebo prave u nejakeho zajimaveho mista...

BTW zena se ptala jak dlouho se k vam leti... :o)

vop

Lenka Szanto řekl(a)...

3,5 hodky! No problem! Detskou postylku uzteda nemame, ale jako zavazadlo vam ji vezmou! ;-)

muflonek řekl(a)...

Lenko, geocaching doporučuji.o) Je to fakt super hra.o)

Okomentovat