Nebát se ale modlit.

středa 17. července 2013

◙ Rodinný život

Tak přátelé: vy, kdo jste mi říkali, že se tu bez práce zbláznim - vy jste jako věděli, jak to tady na začátku bude?
Předně tedy: Jakub má otok na oku dvakrát větší a fialovější než na těch fotkách a začíná ztrácet morálku: sedí na gauči, nemocné oko si obkládá a tím druhým si čte témata, která mu kvůli indispozici utíkají. Je u toho strašně sprostej, pak chvíli chodí od ničeho k ničemu a pak to celé znova.
Bena pro změnu bolí ucho. Dvě noci za sebou plakal a počůral postel. Přes den je protivnej a odmítá jíst cokoli, co musí kousat, protože tvrdí, že to ho pak to ucho bolí nejvíc. Když mu oblíkám tričko, brečí strachy, že se mu toho ucha dotknu. Kapeme, léčíme, houby z toho.
Eliáš morálku ztratil už dávno, pořád se mnou obchoduje, že když bude chvíli hodnej, jestli mu půjčim iPad. Pak mučí bráchu. Pak jde, vezme si z lednice jogurt (třeba osm denně) sedne si s ním ke stolu a pokydá veškeré své oblečení a ubrus na stole. A pak to celé znova.
Čili já ráno vstanu (nutno doznat, že vyspat mě nechají), udělám snídani, Bena nakrmím cereáliema, které musí být dostatečně změklé, vysvětlim Eliášovi, že se teda musí jít převlíct, když je celej od jogurtu, rychle si ještě něco povim s manželem, dokud je ještě při síle a pln naděje, že se to dnes zlepší, hrknu do sebe kafe a jdu: sebrat povlečení, ubrus a pojogurtované hadříky a dnes poprvé zapnout pračku, pak myčku, milionkrát od sebe roztrhnu dva uječený sígry, připravuju oběd, pověsim prádlo a dám prát, co se nevešlo napoprvé, je 31'C, což zaručuje, že prádlo je suché za dvě hodiny a vy nikdy. Připravim oběd, nakrmim Bena, kterej furt remcá, že z té polívky nechce ani nudle, protože by je musel kousat. Chci ho uložit, aby si odpočal. Nechce. Potřebuju pověsit to druhé prádlo a dát umýt nádobí po obědě, ale slíbila jsem klukům, že si s nima budu hrát. Hrajeme si. Jakub telefonuje s pojišťovnou, která teď tak nějak plus mínus dává dohromady pojistku auta, se kterým už týden jezdíme. To jsme netušili. Opět je hrozně sprostý. Kašlu na všechno a jdu si zdobit kolo (na svého asi dvacet let starého NAKED GUN závodníka jsem si koupila v Lidlu v akci odrazky, světla, držák na smartphone - dělá mi to radost...), konejším se nadějí, že jednou bude líp a třeba si vyjedu do okolí. Když se vrátím do domu, Ben usnul únavou na gauči
 a Eliáš se snaží papírovým ubrouskem vyčistit stopy po vykydaném jogurtu. Seberu první prádlo, pověsím druhé, uklidím kuchyň, poskládám první prádlo, jogurťárnama zakládám na třetí pračku, ale tu asi až zítra, milionkrát napomínám, sakruju - myslím, že z Debilních keců matek:
dám v pohodě většinu a dost z nich i několikrát za den. Když před večeří stihnu, umyju koupelnu (voda je tu hrozně tvrdá, všude nechává stopy...), ale spíš ne.
Pláž máme cca 350 metrů od domu a byli jsme na ní třikrát. Tak takhle by to teda nešlo, kamarádi. Takhle teda ne...
Ale jsou i světlé stránky: dostala jsem květiny od Tomáše Pojara, který dorazil na návštěvu. V sedmnácti jsem z něj omdlívala: vysoký, s hlubokým hlasem, neformálním projevem a dělá dobro na světě (tenkrát ředitel Člověka v tísni). Tak na tohle je být housewife fakt fajn. Jinak bych ale potřebovala nejmíň dvě Filipínky v zádech.
A nakonec ještě vtipné foto týdne, ve kterém nevytáhnem paty z domu - naše předsíň. Něco jsme dostali, něco jsme zdědili, něco koupili... Více navzájem nekompatibilní kusy už se nám asi sejít nemohly. Směju se pokaždý, když to vidim...

4 komentáře:

Pavel Vorlíček řekl(a)...

Hobluuuuj :-D

Anonymní řekl(a)...

Ta věta „je 31'C, což zaručuje, že prádlo je suché za dvě hodiny a vy nikdy,“ je naprosto dokonalá!

pavel šoltys řekl(a)...

tu tmavě hnědou sloupvou skřínku beru,nám se hodí.....řekni co za ní chceš a já to přijedu vyměnit :-)

Lenka Szanto řekl(a)...

Je černá a dost děsná... ;-) Ale přijeď kdykoli... Umíš žehlit?
:-P

Okomentovat