Nebát se ale modlit.

pátek 19. července 2013

◙ Pojednání o bezpečnosti

Strašně snadno si zvyknete. Na to, že při vchodu do Ikey (nebo kamkoli jinam) stojí ozbrojený chlápek, který vám prohlídne batoh a když se mu chce, nechá vás projít bezpečnostním rámem. Že když vjíždíte do garáží nákupního centra, jsou tam chlápci tři: jeden se vás vyptá, jestli vezete nože nebo jiné zbraně, druhý vám proleze kufr a třetí vytáhne závoru. I ve veřejných prostorách uvnitř obchodů, kde se shromažďují lidé, jsou hlídači. Ale jak říkám: zvyknete si. Vypadá to tady jako v Evropě, tak se tu cítíte jako v Evropě. Jo, v pátek se všude zavírá už kolem oběda a v sobotu je Tel Aviv (a Haifa asi - cílová destinace mnoha ruských imigrantů) asi jediné místo, kde sem tam něco otevřou, jinak všude nikde nikdo. Ale zpět k té bezpečnosti.
Sháníme místo, kde nám vyfotí pasovky, které potřebujeme k vyřízení povolení k pobytu. Proto taky objíždíme ta nákupní centra. Děti zlobí, tak nás Jakub vysazuje v dětském koutku a jde hledat sám. Kluci se nadšeně rozutečou, já sedím naproti konzervativní židovské rodince a přemýšlím, až budu psát o různé intenzitě praktikování náboženství, jak tyhle chlápky nazvu. Jsou vždycky v černých kalhotách, bílé košili, s kipou na hlavě, u pasu čtyři provázky s uzlíky od 'cicit', což je druh spodního prádla.
Popis 'ortodoxní' mi přijde moc, to si spíš představim chlapíka v kaftanu a s kloboukem. "Věřící" je zase moc vágní. Anglické "religious people" mi přijde o trochu lepší, neb mi implikuje, že člověk náboženství nejen nějaké vyznává, ale i praktikuje. No nic. Tak tak sedím, uvažuju si nuancích judaismu, do dětského koutku vejde mladá muslimka. Bez dítěte. Jen kabelku a nějakou tašku v ruce. Hlídačka u dveří za ní vyběhne: "Slicha." - něco jako pardon, promiňte prosímvás, když chcete upoutat pozornost. Holka nic, pohled upřený na prolézačku a jde. Hlídačka: "Slicha!" Holka nic, furt si jde. Už je skoro v místech, kde si děti sundavají boty a vbíhají na koberec. "Slicha!!!" Krucinál, teď už jsem nervózní i já, mám cuky vstát a jít jí zaklepat na rameno - heleďse, tady hlídačka ti něco chce. Hlídačka už dobíhá. Holka už je skoro u prolézačky obsypané dětma. Hlavou mi běži arzenál, kterej by se vešel do tý její kabelky - nože? Menší mačeta? Revolver? Výbušnina?
Hlídačka doběhla, zaklepala holce na rameno, něco si vysvětlily a je klid. Ukazuje se, že holka si přišla vyzvednout sestru s dítětem. A já se stydim. Vim, že celou tuhle mikrosituaci a moje lehké vyšinutí způsobily předsudky (a teda taky to, že ta holka byla evidentně nahluchlá, to zase uznejte). Byla to normální holka, s hezkou kabelkou, černou abájou (volné šaty) a růžovým krajovým nikábem.

A právě ten šátek způsobil, že hlídačka pojala podezření a já měla chvíli strach. Ach jo.

Žádné komentáře:

Okomentovat