Nebát se ale modlit.

čtvrtek 4. července 2013

☺ Kupujeme auto

Uplne vynecham vnitrni peripetie v CT, ac je to taky na roman. Ale nakonec: auto bude asi ok, prodava ho sympatak David, puvodem z Moldavska, plyne hovorici minimalne rusky, hebrejsky a anglicky. Nakupu samotnemu nerozumim moc, jen jsem tak pochytila, ze to ze tady auta stoji skoro dvojnasobek toho co u nas, je zapricineno obrovskou dovozni dani a clem. Jakub tedy slozil penize (sekem! Ja je nechapu... No nic...), za 14 dni bude auto. Jelikoz prodejce tu ma povinnost auto i zaregistrovat a prihlasit k povinnemu ruceni, jedeme podepsat potrebne dokumenty. Jsem v klidu. Jasne, blizky vychod, vsechno dlouho trva, ok, ale co proboha muze byt za vedu podepsat povinne ruceni. Ocekavam 20minut max. Po cca 90 minutach, kdy David neustale s nekym telefonuje, kluci zlobi jako certi, oplacavaji vsechna auta v salonu rucickama, snazi se prechytracit dvere na fotobunku a na ostatni zamestnance salonu caruji:  "dobry den! Shalom! Draci ohen!" mam pocit, ze vyletim z kuze. David mi prinese kafe a da mi cigaretu, jde se mnou ven pokecat o scenaristice. To pomuze. Zbylych ctyricet minut vypravim detem pohadky a prezijem bez ostudy... Asi jsme to nakonec podepsali, uz nevim...

Žádné komentáře:

Okomentovat