Nebát se ale modlit.

pondělí 29. července 2013

↔ Haifa (Bahá'í zahrady)

Dnes to bude spíš obrazem než slovem.
Haifa je od nás méně než hodinu cesty, bylo jasné, že to bude jeden z prvních cílů našich cest.
Po cestě nic zvláštního, jen jsem vám vyfotila banánovou plantáž:

Pak už příjezd do Haify, města na úpatí hory Carmel, čtvrtého největšího v Izraeli (cca 270 tis.obyv.), sídla asi nejlepší technické univerzity v regionu, obřího přístavu, a mimojiné i centra bahá'ismu, o tom dnes bude ještě řeč.

Zde už nejfotogeničtější kus města - UNESCO chráněné Světové centrum Bahá'í s rozhlehlými zahradami.


Pokusím se o vysvětlení náboženského směru, jehož počet následovníků po celém světě se odhaduje asi na šest milionů, tak nějak vlastními slovy.
Byl tahle (pol. 19.stol.) jeden maldý perský kupec, který si ve svých čtyřiadvaceti letech začal říkat Báb (brána) a začal ohlašovat příchod božího projevu, který je zmiňován ve vsěch základních monoteistických náboženských textech. Báb tvrdil, že on je tou branou, která ohlásí a umožní příchod někoho většího, kdo lidstvo pozvedne na novou úroveň vývoje. Za své učení byl mučen a nakonec popraven v perských vězeních.
Třináct let po jeho smrti  o sobě dal  světu vědět Bahá'u'lláh, nový boží prorok, zakladatel bahá'ismu. V zásadě říkal, že podstata lidství je všude na světě ve všech dobách stejná a že různí náboženští proroci (Mojžíš, Kršna, Ježíš, Mohamed) jsou proroci jednoho stejného Boha a že on je na světě proto, aby věřící celého světa spojil pod jedinou vírou a ideály humanismu, míru, tolerance a lásky. Toť k bahá'ismu, který je dodnes především v Íránu tvrdě potírán a našel si příznivce i mezi Evropany a Američany.
V téhle svatyni jsou pohřbeny ostatky Bába:

Docela se nám dařilo hochům vysvětlit, že nemají kolem svatého místa běhat ani řvát, nejlíp to ale pochopili u vchodu do interiéru, kde už šeptala i ochranka a museli si zout boty. Uvnitř se modlilo pár věřících, přísná slečna dozorovala zákaz focení, atmosféra silně spirituální. Pojednou se odkudsi z kouta ozval zvuk, no jak to říct, prostě někomu se toho duchovna nashromáždilo asi víc a potřeboval trošku upustit. Eliáš okamžitě zahájil šeptem vyšetřování: "Mami, kdo si to prdnul? Mami, kdo to byl? Mami, že se tady prdět nesmí, že ne?" Přísná slečna z ochranky se kousala do rtu a otáčela se zády, aby nebylo vidět, že za chvíli asi vyprskne smíchy, Eliáš vypadal, že ve svém spravedlivém poslání začne vyslýchat každého zvlášť, tak jsme se spěšně vzdálili.
Z krásných bahá'jských zahrad, které sahají téměř od přístavu až po vrchol hory Carmel, jsme prošli jen střední část, což bylo tak akorát, aby to naše květinky bavilo. Pro vášnivé zahradníky pár obrázků bez komentáře:








Chtěli jsme ještě v Haifě navštívit Eliášovu jeskyni (byla zavřená) a karmelitánský klášter Stella Maris, ale hoši byli unavení a jelikož úspěch výletu dost závisí na jejich spokojenosti, nechali jsme je odpočinout během cesty dál na sever.

Cesta vede kolem kibbutzu, který společně založili českoslovenští, litevští a polští přistěhovalci...

Třeba se tam taky někdy podíváme. O návštěvě Akka a křižáckých památek bude příští příspěvek. Tak zatím!



2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nemůžu už se dočkat těch zahrad !!!
Historii mám rád, ale příroda je příroda!,ta tě málokdy zarmoutí, pokud jí člověk nepodělá.
máma

Petr Vorlicek řekl(a)...

Tati a prdeji hadi?

Okomentovat