Nebát se ale modlit.

úterý 21. května 2013

⌂ A čas běží...

a začíná ho být tak málo... Už se nebojím, že nestihneme zařídit všechno potřebné, to asi stihnem. Ale máme tolik lidí, se kterými se musíme rozloučit, tolik večírků jsme slíbili svolat, tolik pracovních povinností zodpovědně předat, tolik věcí uspořádat... Začínáme tvořit tabulky, soupisky a pořadníky, už třeba žádný víkendový den až do odjezdu nemáme volný. A přitom loučení je vlastně tak nepěkná věc, je divné kvůli tomu pořádat večírek jakoby na oslavu. Abych si zvedla náladu, vymýšlím, jak lze využít plochou střechu na domečku, k níž vedou schody. Dostala jsem se cca k téhle představě:

 Ovšem teda bez toho bazénu - jednak bysme ho na tu střechu obtížně dostávali a druhak jsem přece skromná. Nicméně manžel se mi vysmál. Prý by to finanční ředitel nepochopil. Já si naopak myslím, že by to pochopit mohl.

Žádné komentáře:

Okomentovat