Nebát se ale modlit.

pondělí 31. prosince 2012

••» Silvestr jásající

Byl Silvestr roku 2008, předvečer roku 2009. Chovala jsem na ruce půlroční miminko, které se vzbudilo půlnočním randálem, koukali jsme spolu na světýlka a mysleli na tátu, který vyjel reportovat o válce v Gaze. Nějak mě pohled na ty rakety vystřelované do vzduchu pro radost netěšil. Myslela jsem na rakety, které dopadají na zem a nejsou pro radost.
Od té doby si na to každý rok při stejné příležitosti vzpomenu. Aspoň k něčemu ten Silvestr je.

pondělí 17. prosince 2012

⌂ Asi máme řešení...

Ukazuje se, že Skoti nejsou zas až takoví škrholové, jak se o nich říká. Náš chlapeček zřejmě od září nastoupí do britské (původně dvěma Skotkami založené) školy. Máme velkou radost. Jako ne že by nebyla drahá - ale ještě to zřejmě dáme, a nechtějí celé školné na rok dopředu... Zda Ben půjde do školky, se ještě uvidí.

pondělí 3. prosince 2012

⌂ Vždycky mě zajímalo, jak se žilo v 19.století...

Teď to najednou vidím docela jasně. Dokončili jsme rešerše škol. Vypadá to, že jeden novinář nebude moci přijmout pozici, na kterou je ideální, protože by si nemohl dovolit poslat své děti do školy... :-/

neděle 2. prosince 2012

⌂ Deprese ze školství

Zbývají zřejmě jen dny, kdy už bude oficiální, že ČT se chystá vyslat na Blízký východ svého zpravodaje.
My se doma usnesli, že pojedeme-li, nemůžou tím naše děti jakkoli trpět. Naopak. Měly by si z toho něco odnést. Naučí se jazyk, zřejmě americkou angličtinu z nějaké školy při ambasádě, říkali jsme si. Nicméně realita nám dává zabrat. Z rešerší prozatím vychází toto: americká školka pro oba: cca 550 000,-kč ročně. Škola pak ne méně než 850 000 za rok. Placeno najednou dopředu. A to je ta americká zdaleka nejlevnější, všechny ostatní english speaking jsou mnohem horší. Peníze, které nemáme a mít nebudem, neb jsme oba novináři a bohatý novinář není novinář.

čtvrtek 15. listopadu 2012

pondělí 12. listopadu 2012

⌂ Že by?

Termín byl stanoven, ale zatím neoficiálně a je to tajný. Ani v práci to nesmím říct (což zatím nevadí), aby se to nedostalo ven. Tak jsme to ani neoslavili. Neoficiální = pořád nejistý, že jo.

úterý 2. října 2012

⌂ Kdo si počká...

...ten se dočká.
Teda, prej...
Ani už si nevzpomínám, kdo tu myšlenku, že by bylo dobré založit na Blízkém Východě post stálého zpravodaje ČT, vyslovil jako první. Je to fakt dávno. Michal Kubal tenkrát s rodinou odjížděl do USA a my si s Anetou, jeho ženou, říkaly: takže jasně, Kubalovi do Ameriky, Szántó chvilku po nich a za čtyři roky se zase sejdem v Praze i s kupou dětí. Mno - Kubalovi to splnili do puntíku, pomalu se budou vracet, a my zatím "jenom" dělali ty děti v Praze. Ne, že by to byly zlé časy. Čas od času se v hierarchii ČT vyměnil nějaký manažerský post nebo i víc najednou a naděje, že se projekt na post na BV obnoví, stoupala. Vždycky jsem si u té příležitosti koupila letní šaty, protože v Tel Avivu je skoro pořád teplo. ;-) Mám jich hodně. Do některých se už nevejdu. Tak čekáme. Teď je zas období zažehnuté naděje, a proto vznikl tenhle blog. Jako časosběrný dokument, deník. LeS